RECENZE: Matka, otec, sestra, bratr. Jim Jarmusch vypráví o rodičích a dětech
Tom Waits, Adam Driver, Vicky Krieps či Cate Blanchett. A tři povídky o rodinných vztazích. Do kin přichází film Jima Jarmusche Matka, otec, sestra, bratr ověnčený Zlatým lvem z benátského filmového festivalu.
🎥 Proč na to jít: Téma rodinných vztahů je univerzální a dokáže z každého vytáhnout zasuté vzpomínky, emoce – i noční můry. Jarmusch zkoumá rodičovství se svým osobitým humorem, v pomalém tempu a v subtilních náznacích.
🔎 O čem to je: V první (a nejlepší) povídce hraje Tom Waits otce, který žije dvojím životem, ve druhé sledujeme škrobené setkání matky a dvou dcer u odpoledního čaje a ve třetí se noříme do příběhu, v němž rodiče chybí: zemřeli při nevysvětlené havárii letadla – a svým dospělým dětem zanechali víc otázek než odpovědí.
👀 Jak to vidí Publico: Pro fanoušky tvorby Jima Jarmusche je film návratem do známých vod (včetně doslovných referencí na povídkový film Kafe a cigára z roku 2003). Režisér opět volí pomalejší tempo vyprávění, v němž se mísí melancholie, prvky absurdity i jemná ironie.
Film se opírá o skvělý casting, soundtrack i lokace. Točilo se v New Jersey, Dublinu i Paříži a každá z povídek odráží atmosféru svého místa. Filmové mikropříběhy propojuje – kromě rodičovství – trojice mladých lidí na skateboardech, kteří se jako symbol pomíjivého mládí mihnou v každé povídce.
Slabinou filmu je – celkem překvapivě – scénář. Spoléhá totiž víc na postavy než na samotný děj. Všechny charaktery jsou skvěle propracované (včetně vizuální stylizace, kostýmů a svébytného vyjadřování) a každá zvlášť vzbuzuje zvědavost, ve společných interakcích ale působí jako osamělé figurky na šachovnici. Nedořečeného je mezi nimi přespříliš.
Tahle výtka se týká především prostřední povídky, v níž se v dublinské vile úspěšné spisovatelky (Charlotte Rampling) setkávají dvě sestry – historička, šedá myš (Cate Blanchett) a lehce excentrická influencerka, která před rodinou tají vztah se ženou (Vicky Krieps).
Setkání u odpoledního čaje má záměrně drhnout a ukázat emocionální vakuum, v němž se trojice žen v průběhu života ocitla, bohužel ale nic jiného nenabízí. Jen sérii hovorů o ničem, která sice patří k mnoha rodinným setkáním – ale pointa či překvapivý pohled na (jinak skvěle zahrané) figury chybí. Škoda.
Pařížská povídka pracuje s motivem překvapivého odhalení, je tedy alespoň o čem hrát. Jde o nejcivilnější – a také nejmelancholičtější – povídku trilogie. Diváci si navíc užijí autentickou neturistickou Paříž, jaká je v amerických filmech k vidění spíš výjimečně.
🔨 Verdikt: V kontextu tvorby Jima Jarmusche patří Matka, otec, sestra, bratr k lepšímu průměru. Tak to bývá, jsou-li očekávání příliš vysoká – a zde byla navíc podpořena benátským Zlatým lvem. Přesto jde především díky prvoligové herecké sestavě a Jarmuschově schopnosti vytvářet působivou atmosféru o příjemnou filmovou podívanou. Jeho nejlepším snímkům Mimo zákon, Podivnější než ráj nebo Mrtvý muž se ale nevyrovná.
Téma rodinných vztahů se ale bezesporu v nějaký moment dotkne každého. A skvělá úvodní píseň Spooky v podání britsko-německé zpěvačky Aniky uvízne v uších nadlouho.
