RECENZE: Šálivá hra světla. Strhující Kehlmannův román o režisérovi třetí říše
Letošní novinka českému publiku dobře známého německo-rakouského spisovatele Daniela Kehlmanna je opět skvělé čtení. V románu Šálivá hra světla líčí životní příběh Georga Wilhelma Pabsta, filmového tvůrce první poloviny 20. století, do jehož kariéry zasáhla druhá světová válka – a velká morální dilemata.
📚 Proč si to přečíst: Román se dostal do letošního výběru 10 nejlepších knih listu The New York Times i britského The Guardian. Strhující příběh z období Hitlerovy třetí říše má navíc silnou českou stopu.
🔎 O čem to je: Daniel Kehlmann je mistrovský vypravěč a stejně tak dobrý znalec lidské psychiky. Tématem jeho románu jsou otázky talentu a svědomí: lze v zájmu tvorby velkého uměleckého díla ignorovat okolnosti, ve kterých vzniká? Jak snadné je podat ruku zlu?
Zatímco Leni Riefenstahlovou nebo Fritze Langa zná každý (oba se v Kehlmannově knize objeví), život a dílo G. W. Pabsta si vybaví spíš filmoví znalci. Jde ovšem o zásadní postavu meziválečné kinematografie, rodáka z Roudnice nad Labem, příbuzného rodiny Havlů a také objevitele Grety Garbo, s níž v roce 1925 natočil působivé sociální drama Ulička, kde není radosti.
Daniel Kehlmann, autor globálního bestselleru Vyměřování světa o Alexanderovi von Humboldtovi a Friedrichu Gaussovi, anebo příběhu o Tyllu Eulenspiegelovi s názvem Tyll, tentokrát rozehrává drama člověka, který žil docela nedávno a jehož dobu dobře známe.
Pabstův osud líčí od momentu, kdy v roce 1934 působí – jako tvůrce s velkým evropským renomé – krátce v USA. Srovnatelného úspěchu jako v Rakousku se mu ale za oceánem nedostává, jeho film Modern Hero je propadák. To sebevědomého tvůrce frustruje.
Nad Evropou se sice stahují mračna a do USA utíkají evropští židé i intelektuální elita, Pabst se však rozhodne pro opačný manévr: vrátí se s rodinou do Rakouska, kde má matku, chce rychle emigrovat do Švýcarska, jenomže přichází anšlus – a spadne klec.
Úspěšný filmař musí s manželkou a synem zůstat a začít sloužit říši. Nikoli v exemplárně propagandistickém duchu jako Riefenstahlová, Pabst má německému lidu obstarat ve válečných časech filmovou zábavu.
A tak točí. Ve filmových studiích v Berlíně, Vídni i v Praze. Je to koneckonců lepší než se ocitnout v dobytčáku uhánějícím na Východ. Morální otázky zastiňuje jeho bytostná touha točit – je přece velký tvůrce a každé jeho dílo má právo na vznik bez ohledu na to, že v něm třeba role statistů zastávají podezřele vyhublí a vystrašení lidé, které na plac doprovází vojenská hlídka.
👀 Jak to vidí Publico: Pabst je v Kehlmannově podání persona dominantní, disponující darem o sobě nepochybovat. Alibismus vyplývající z dojmu vlastní velikosti mu pomáhá přežít. Neklade si zbytečné otázky, nezatěžuje se pochybováním.
Kehlmann Pabsta nesoudí a peripetie jeho života líčí věcně. Charaktery postav nechá čtenáře poznávat z jejich jednání a živých dialogů: ať už jde o Pabsta, jeho ženu, syna – člena Hitlerjugend –, nebo Gretu Garbo, Louise Brookse a Josepha Goebbelse.
Tuzemského čtenáře zaujme i silná česká stopa – román se částečně odehrává v Česku, v Praze a zejména v barrandovských filmových ateliérech, kde se hlavní hrdina dočká i dramatického konce války.
🔨 Verdikt: Kehlmann střídá vypravěče, časové roviny i kontinenty, příběh líčí z několika perspektiv a nechává čtenáře, aby se ve vyprávění zorientoval sám. Přes určité intelektuální nároky se jeho kniha čte jedním dechem. Jeho dialogy a postavy jsou obdivuhodně skutečné – s tím nejlepším i nejhorším, co k člověku patří.
K atraktivitě Šálivé hry světla přispívá fakt, že vychází ze skutečných událostí a jejími hrdiny jsou reální lidé ze světa filmu. A také to, že se odehrává v šílené době, kdy přestaly platit jakékoli principy humanity a hrozba likvidací se dotýkala i jinak hýčkaných prominentů. Tento velký román o velkých dilematech je jedna z Kehlmannových nejlepších knih.
