PŘEHLEDNĚ: Co komplikuje výstavbu jaderné elektrárny v Dukovanech

V posledních dnech se objevuje čím dál tím více otazníků kolem zakázky na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Zakázku získala korejská společnost KHNP. Smlouva se měla podepsat ještě v březnu, kvůli potížím se ale minimálně o pár týdnů odkládá.
🚩 Proč je to důležité: Jde o největší zakázku historie. Dostavba Dukovan vyjde ČEZ a stát na stovky miliard korun a chystá se i dostavba Temelína.
✅ Kolem zakázky je několik hlavních problémů:
➡️ EdF se nevzdává
O zakázku se ucházela i francouzská státní společnost EdF. Ta výsledek tendru stále napadá u českého antimonopolního úřadu i u Evropské komise. Poukazuje hlavně na dvě nejasnosti. Zda Korejci vlastní nabízenou technologii a zda nejsou skrytě podporováni svou vládou.
- Spor o vlastnictví technologie se vede dlouho. Zjednodušeně jde o to, že korejský jaderný program vznikl za přispění USA, a stávající korejské reaktory tak vychází i z amerického know-how. Mělo by tak platit, že by případné použití mimo Koreu měla schvalovat americká vláda. Korejci v tendru uvedli, že technologie plně vlastní. Až letos v lednu ale uzavřeli dohody s kanadsko-americkou společností Westinghouse, která de facto umožnila, aby KHNP reaktor v Česku postavila. To EdF přidalo argumentační jistotu s tím, že v době nabídky KHNP technologii plně nevlastnila a tedy neuvedla pravdivé údaje.
- Problém možné skryté korejské vládní podpory vyvstal hlavně při porovnání obou nabídek. Francouzská EdF si míní, že korejská nabídka není realistická a že to může být způsobeno i nějakou formou státní pomoci.
➡️ Westinghouse řeší patenty
Jak už bylo zmíněno i u problému se stížností EdF, Westinghouse tvrdí, že má práva na části korejské technologie. Společnosti KHNP a Westinghouse uzavřely až letos v lednu dohodu, která ale znamená, že Korejci sice mohou stavět v Česku, ale musí vycouvat z dalších trhů. To může mít nakonec vliv i na českou nabídku. Zmenšila se totiž možnost, že by Korejci měli v Evropě více zakázek a mohli tak více těžit z možných synergií.
➡️ Korea neví
V Jižní Koreji se změnila politická situace. Vládu, která podporovala jadernou energetiku, výstavbu nových reaktorů i export této technologie do zahraničí, nahradila ta, která je k této technologii skeptická. A jsou v ní i odpůrci jádra. To vytvořilo obavy i u české zakázky.
KHNP tvrdí, že žádný problém v tomto směru není. „Zapojení KHNP do výstavby nových bloků JE Dukovany má širokou podporu v Korejské republice napříč politickým spektrem,” stojí například v inzerátu, který si korejská firma zaplatila v Hospodářských novinách.
➡️ Zapojení českých firem
Korejci od začátku slibují, že ve velkém zapojí české firmy. Jenže o tom jsou teď pochybnosti. České podnikatelské svazy si stěžují, že se zakázky nerýsují a Korejci se s nimi vlastně nebaví. KHNP ale tvrdí, že české firmy příležitost dostanou a že se podaří splnit 60 procentní podíl českých subdodávek.
Projekt má čerpat veřejnou podporu, kterou musí posvětit Evropská unie, české firmy by tak neměly být zvýhodněny před dalšími podniky z Evropy.
V zájmu investora, tedy skupiny ČEZ a jeho akcionářů je, aby byl projekt postaven co nejlépe a za co nejnižší cenu. Cílem by tak nemělo být to, že mají být subdodavateli české firmy, ale firmy s nejlepší nabídkou.
Ze zapojení českých firem se stává předvolební téma. Vypadá to, že zatímco opoziční politici hovoří o tom, jaká část zakázky má případnou tuzemským dodavatelům, vládní politici spíše mlčí a vytváří proto dojem, že jejich cílem je hlavně, aby zakázka vůbec dopadla.
➡️ Financování
Postupně se mění model financování projektu. Původní představa byla, že stát bude vykupovat po dalších 60 let veškerou elektřinu za pevně danou částku, a tím se zajistí rentabilita projektu. Tlak Evropské komise vše ale změnil. Podpora by byla možná jen po dobu čtyřiceti let. Jiná musí být i forma podpory. Stát by elektřinu nevykupoval, jen by platil, pokud by cena elektřiny na trhu nebyla dostatečně vysoká, a případně inkasoval, pokud by nový reaktor prodával elektřinu dráž, než by byla částka, která zajistí jeho rentabilitu. Hlavně zkrácení možné doby podpory zvyšuje rizika. A nejspíše i prodraží produkci nového reaktoru.
➡️ Nutnost ustoupit obnovitelným zdrojům
Zádrhelem proti původním představám je i to, že by nový reaktor měl být řiditelný podle aktuálního výkonu obnovitelných zdrojů. Jde o to, aby nový zdroj podporovaný z veřejných peněz ve výsledku nepodkopával obnovitelné zdroje. Vznikl tak tlak na to, aby v době, kdy bude spousta elektřiny ze slunce a z větru, nevyráběl reaktor vůbec nebo alespoň nevyráběl tolik. To ale znamená, že nevyrobí tolik elektřiny, kolik by mohl, a náklady na tu vyrobenou tak budou ve výsledku vyšší.