Státní ČEZ levnější elektřinu nepřinese. Politici nechápou, jak trh funguje, říká expert

Vznikající vláda avizovala, že zruší platby na podporu obnovitelných zdrojů a bude je platit ze státního rozpočtu. Je to dobrý nápad?

Krok je v podstatě žádoucí a udělala by ho každá vláda. Ta platba na faktuře už podle mě nemá co dělat. Z těch peněz se financuje i řada projektů, které nesouvisejí s elektřinou, například biometan.

Nejsou další desítky miliard zátěž pro státní rozpočet?

Jsou, ale není špatný nápad to financovat centrálně. Koneckonců tyto náklady vznikly hlavně vlivem neuváženého rozhodnutí jedné z předchozích vlád, to není náklad elektroenergetického systému.

Nedá se ale říct, že všichni se budou skládat na vyhřívané bazény bohatších, kteří budou mít ještě menší motivaci k úsporám? Nebylo by lepší například poplatek kompenzovat chudším domácnostem?

Můžeme si říct, že to mohou platit lidé, a budou proto víc šetřit. To je vlastně celková filozofie Green Dealu, ale má taky sociálně politické limity. V případě průmyslových podniků to má obchodní limity. A když okolní země cenu elektřiny sníží, tak české podniky naříkají naprosto oprávněně. Mohli bychom si říct, že obyvatelstvo to unese, ale průmysl potřebujeme podpořit. Dovedete si to představit v českých podmínkách? To by nešlo prosadit.

Myslíte, že avizované zestátnění ČEZ, které prosazuje ANO, přinese levnější elektřinu?

Rozhodně ne. Alespoň ne samo o sobě a ne tak jednoduše, jak si to zřejmě i mnoho politiků myslí. Plně státní ČEZ má určité benefity, ale spíše v oblasti ovlivňování nebo realizování strategické koncepce státu.

Jak by to mohlo snížit ceny?

To by se musel i zcela změnit současný regulační rámec. Není to vyloučeno, ale není to pravděpodobné. Dnes je ČEZ sice největší výrobce v Česku, ale střední hráč na středoevropském trhu. On ten trh v podstatě ani neovlivní.

Proč ne?

Většinou si to politici představují tak, že promítnou nízké výrobní náklady v odepsaných jaderných a starých uhelných elektrárnách do levnější nabídky. Zapomínají, jak trh funguje. ČEZ není prodejce konečným zákazníkům. Nesmí. 

Není možné ani to, aby ČEZ za výrobní náklady plus minimální zisk prodával elektřinu přímo ČEZ Prodej a ten by ji pak dodával zákazníkům. I to je proti všem pravidlům. Došlo by ke zvýhodnění jednoho prodejce. ČEZ může prodávat za libovolnou cenu, ale přes veřejné trhy. Od něho si to pak nakoupí kdekdo a bohužel by si to nakoupili s velkou chutí i zahraniční obchodníci. Zrovna tak, jako čeští dodavatelé rádi kupují levně německou elektřinu. To je podstata mezinárodního obchodu.

Politici mluví o francouzském modelu, který by podle nich mohl pomoct.

Obvykle jej neznají dobře. Podléhá notifikaci od Evropské komise, protože porušuje pravidla vnitřního trhu. Francouzi mají výjimku a málo se ví, že ten systém letos končí a od příštího roku bude podstatně méně štědrý. Co se týče Maďarů a Slováků, tak ti jsou ve stálém sporu s Evropskou komisí a pořád jsou proti nim vytýkací řízení, ale víceméně odolávají.

Dejme tomu, že bychom postupovali jako Francie. Ti zestátnili EDF (Électricité de France, státní výrobce a distributor elektřiny, pozn. red.), ale z ekonomických důvodů nesanují levnější elektřinou celý trh. Ve stávajícím modelu je asi třetina francouzské spotřeby, to stačí na pár vytipovaných, energeticky náročných podniků a na domácnosti. Na běžné firmy se nedostane. Kdyby se pomáhalo podnikům, které pak s tou výhodou půjdou na zahraniční trhy, to by Evropa absolutně nepřijala.

Někteří lidé si ale myslí, že v Česku vyrábíme levnou elektřinu, kterou si ale musíme draze kupovat z Lipské burzy.

Ta představa není správná. Naše uhelné elektrárny už zdaleka nejsou nejlevnější, naopak patří k nejdražším. A právě proto Tykač a spol. periodicky oznamují, že je nejspíše ještě dříve než v roce 2030 uzavřou z ekonomických důvodů. Abychom měli levnější elektřinu, museli bychom ustoupit od povolenek, vybagrovat všechny naše uhelné zásoby a levně je spálit.

To mají v programu Motoristé sobě. Chtějí povolenky vracet elektrárnám a snížit tak cenu. Mohlo by to pomoct?

Pokud úplně nepřeorají trh s elektřinou, tak samozřejmě ne. Jenom by to umožnilo, že elektrárna by mohla prodávat levněji, ale nemá kontrolu, kdo to koupí. Na burze by byli úspěšnější, prodali by toho více, vyráběli by více. Emisí by bylo více. Na to Motoristé samozřejmě kašlou. Kdybychom nabízeli levnější českou uhelnou elektřinu, tak by ji prostě vykoupily okolní země a vliv na naši cenu by byl minimální.

Šlo by zavřít hranice?

To by byla tragédie s těžkým dopadem na energetickou bezpečnost. Elektřina neustále létá tam a zpátky, každých patnáct minut je to jinak. Také se v rámci Evropy obchoduje s podpůrnými službami, stabilizace soustavy je pak levnější, když si pomáhají Němci, Rakušané i Češi.

Těžko můžete svým partnerům v EU, ať je jakákoliv, říct, že se vykašleme na emisní povolenky a zavřeme hranice pro elektřinu, ale ropu, plyn a všechno ostatní budeme chtít od nich a budeme od nich chtít otevřené hranice pro všechny naše fabriky, aby mohly vyvážet součástky do německých automobilek.

Propojení Česka s Německem nám v cenách elektřiny spíš pomáhá, nebo škodí?

Samozřejmě nám pomáhá, je to pro nás benefit. Ale musíme myslet na bezpečnost. Musíme mít přenosovou a distribuční soustavu v takovém stavu, aby dovoz levnější německé energie nezpůsobil blackoutové situace.

Lidé ale vidí, že kvůli udržování distribuční soustavy platí stále vyšší poplatky. Není to nakonec příliš drahé?

Tolik peněz do propojení neinvestujeme. Třeba oproti tomu, kolik jde na posílení vývodů z nových jaderných bloků. Je to navíc výhodné, když už Němci utrácejí obrovské prachy za Energiewende (plán přechodu k obnovitelným zdrojům, pozn. red.). Proč to nevyužít, když je tam elektřina za hubičku? To je jako kdybyste neinvestoval do dálnice, kterou můžete dovážet levné zboží.

Státní ČEZ tedy může spíše než s cenami pomoct u projektů, do kterých by se ČEZ, který je na burze, kvůli rizikům nepustil?

Samozřejmě. Lépe se schvaluje, financuje a organizuje státní jaderná energetika, lépe se řeší útlum uhlí. ČEZ se stále bojí konečného rozhodnutí o těžbě lithia, když jeho ceny létají nahoru a dolů. To jsou přesně ty projekty, kde se stát může rozhodnout, že bude akceptovat rizika a možný prodělek, ale ze strategických důvodů to chce.