Zemřel kardinál Dominik Duka. Vyjednal církevní restituce a ukončil spor o sv. Víta

⛪ Oznámení Arcibiskupství pražského: V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let emeritní pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka OP. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce.

Se zesnulým se bude možno osobně rozloučit v kostele Všech svatých ve čtvrtek 13. a pátek 14. listopadu od 12.00 do 18.00. Dominik Duka bude v očekávání Vzkříšení mrtvých uložen v hrobce arcibiskupů v kapli sv. Víta ve svatovítské katedrále.

Arcibiskupství pražské ještě jednou děkuje Ústřední vojenské nemocnici v Praze za mimořádnou péči, kterou kardinálu Dukovi do poslední chvíle věnovala.

📜 Život kardinála Dominika Duky: Dominik Duka (rodným jménem Jaroslav Václav Duka) se narodil 26. dubna roku 1943 v Hradci Králové otci Františku Dukovi a matce Anežce Dukové. František Duka se za 2. světové války účastnil zahraničního odboje a v roce 1944 jako člen vládního vojska odešel do Anglie, kde do konce války bojoval v Československé zahraniční armádě. V 50. letech byl spolu s důstojníky západní fronty vězněn. Po revoluci byl plně rehabilitován.

Jaroslav studoval na Gymnáziu J. K. Tyla. Další studium mu bylo z kádrových důvodů znemožněno. Po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby v Trnavě mohl roku 1965 začít studovat teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.

5. ledna 1968 vstoupil tajně do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Dominik. 6. ledna 1969 složil časné sliby. 22. června 1970 přijal kněžské svěcení a pět let působil v duchovní správě pražské arcidiecéze.

Roku 1975 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Poté pracoval patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. Intenzivně žil ilegální řádový život a věnoval se studiu.

Od roku 1975 do roku 1986 byl vikářem provinciála a současně v letech 1976–1981 magistrem kleriků. V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě. V roce 1981 byl odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“, za což byl patnáct měsíců vězněn v Plzni-Borech.

Po propuštění z vězení pracoval do roku 1989 ve Škodě Plzeň jako rýsovač. Roku 1988 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Úřad vykonával 12 let.

➡️ Působení po roce 1989: Po roce 1990 působil již veřejně jako provinciál dominikánského řádu. Souběžně s tím vyučoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonával také úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených. Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible - vytvářeného od roku 1980 -, a členem týmu překladatelů.

Jako šéfredaktor se podílel na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu-Revue Salve.

➡️ Biskupská služba:  6. června 1998 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován 24. sídelním biskupem královéhradeckým a 26. září 1998 přijal biskupské svěcení z rukou arcibiskupa Karla Otčenáška v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Tuto funkci pak zastával až do roku 2010.

V Hradci Králové dokončil proces opravy nového Adalbertina a pozvedl rodiště sv. Vojtěch v Libici nad Cidlinou, kde nechal vybudovat nové sousoší sv. Vojtěcha a sv. Radima, i nový oltář. V době, kdy byl královéhradeckým biskupem, bylo opraveno rovněž poutní místo Luže.  

Svatým otcem Janem Pavlem II. byl 6. listopadu 2004 jmenován i apoštolským administrátorem diecéze litoměřické. Úřad zastával do roku 2008.

➡️ Arcibiskup a kardinál: V sobotu 13. února 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Miloslava Vlka ve funkci pražského arcibiskupa. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 po své intronizaci v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Dne 6. ledna 2012 oznámil papež Benedikt XVI., že arcibiskupa Duku ustanoví v blízké budoucnosti kardinálem. Oficiální ustanovení bylo následně provedeno při papežské konsistoři, která se konala dne 18. února 2012 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu.

Během jeho působení na svatovojtěšském stolci se uskutečnilo majetkové narovnání státu s církvemi a byl ukončen soudní spor o katedrálu sv. Víta. Dominik Duka ji následně vybavil novým presbytářem, novým osvětlením a systémem katedrálních zvonů.

Zajistil též celkovou rekonstrukci poutních míst ve Staré Boleslavi a na Svaté Hoře u Příbrami. Po celou dobu se kardinál Dominik Duka angažoval i v budování dobrých vztahů s ozbrojenými složkami a usiloval o budování duchovní péče v těchto složkách. Pravidelně navštěvoval věznice a setkával se s lidmi bez domova.      

➡️ Rezignace: Ve čtvrtek 26. dubna 2018, v den svých 75. narozenin dle rezignoval na post pražského arcibiskupa. Papež František jeho rezignaci přijal a zároveň Duku vyzval, aby úřad konal dále, dokud nebude stanoveno jinak. Jeho nástupcem v roce 2022 jmenoval papež František Jana Graubnera, v tu dobu arcibiskupa olomouckého.

➡️ Ocenění:  Kardinál Duka byl držitelem mnoha vyznamenání. Obdržel mezi jinými Řád Bílého Lva za „zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky“ či francouzský Řád čestné legie. Byl držitelem i nejstaršího a nejvyššího polského státního vyznamenání Řádu bílé orlice.  

Kardinál Dominik Duka se ve svém působení opakovaně zajímal o otázky lidských práv a svobody ve světě. Ve svých prohlášeních a kázáních často připomínal, že důstojnost člověka je nedělitelná a musí být chráněna bez ohledu na náboženství, původ či politické přesvědčení. Zasazoval se zejména o svobodu vyznání a upozorňoval na pronásledování křesťanů v různých částech světa. Vystupoval také proti totalitním ideologiím a připomínal, že obrana lidských práv patří k základním úkolům církve i demokratické společnosti. Během celé své biskupské služby se zabýval česko-vatikánskou smlouvou.

Motto kardinála Dominika Duky bylo „In Spiritu Veritatis“ neboli „V duchu pravdy“.

✒️ Zdroj: Arcibiskupství pražské