POZVÁNKA: Je nutné mluvit pravdu? Švandovo divadlo uvede Ibsenovu Divokou kachnu
Slavné Ibsenovo drama o rodinných lžích Divoká kachna se ve Velkém sále Švandova divadla poprvé představí v sobotu 12. dubna.
🎭 Proč na to jít: Divoká kachna je psychologické drama, které se zabývá tématy nanejvýš lidskými: konfliktem mezi pravdou a lží, morálkou a záměrným sebeklamem. Inscenace ve Švandově divadle nabídne silné herecké obsazení i napínavou podívanou. Tvůrci dílo označují za nejdivočejší a nejvtipnější Ibsenovou hru.
🔎 O co jde: Příběh se točí kolem rodiny Ekdalových. Otec žije v domnění, že je čestný a obdivovaný muž. Ve skutečnosti je spíše neschopný a jeho život stojí na lžích, které mu okolí (zejména jeho žena) z lásky a úcty potvrzuje. Do této situace vstupuje Gregers Werle, syn bohatého podnikatele, který věří, že lidé by měli žít v pravdě, i za cenu bolesti. Gregers se rozhodne „probudit“ Hjalmara k pravdě – a způsobí tím tragédii.
Hra relativizuje snahu mluvit pravdu za každou cenu a vzbuzuje nepříjemné otázky. Má každý nárok na svá tajemství? Kdy je v životě lepší lhát? Ibsen je vynikající psycholog. Nic u něj není černobílé - ani postoj k rodinným lžím nebo situacím, kdy si lidé vytvářejí vlastní realitu, aby mohli sami se sebou žít.
V režii Martina Františáka, uměleckého šéfa Švandova divadla, se ve hře objeví Robert Jašków, Luboš Veselý, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková, Barbora Křupková a další.
📢 Co kdo říká:
Martin Františák, režisér: „Zásadní otázkou Ibsenovy hry je, jestli je dobré lidi zbavovat jejich životních lží – a pokud ano, do jaké míry to dělat. Souboje o své životy a duše tu svádějí rodiče i jejich děti. Pere se tu pravda a lež, světlo a tma, vznešenost a vulgarita, slepota a prozření.“
Johana Součková Němcová, dramaturgyně: „Ibsenova dílem realistická, dílem symbolistní hra je mimo jiné varováním, jaké zlo může vzejít z lidské hlouposti, omezenosti a pokrytectví.“
✨ Zajímavosti: Henrik Ibsen vycházel při psaní Divoké kachny z dobových myšlenkových nauk. Za prvé z Darwinovy teorie přirozeného výběru, kdy se silnější a přizpůsobivější prosazují na úkor slabších a méně adaptabilních. Další inspirací mu bylo Nietzscheho učení spojené s vírou v nadčlověka a také skandinávská mytologie.
Jedním z prvních, kdo představil Ibsenovy hry českému divákovi, byl Pavel Švanda ze Semčic v Letním divadle na Smíchově. V roce 1887 uvedl inscenaci Nepřítel lidu, následně hru Rosmersholm (pod názvem Bílí koně), na zájezdě v Brně pak Noru (poprvé v češtině a v překladu Elišky Peškové pod názvem Vánoce).
Ibsen ve své dramatické tvorbě otevíral otázku společenského postavení žen. V jeho hrách se objevují silné ženské figury, které se vzpírají konvencím. Tou byla například Heda Gablerová, ústřední postava stejnojmenné inscenace, kterou Švandovo divadlo uvedlo v roce 2010. Současná hra na motivy Ibsena Heda Gablerová - Naostro je právě k vidění v pražském Činoherním klubu. Více jsme psali zde.
