RECENZE: Dívčí vzpoura v rytmu popu. Feministický muzikál Gloria! se nepovedl
Do kin vstupuje filmový debut italské režisérky, zpěvačky a hudebnice Margherity Vicariové s názvem Gloria! Snímek měl světovou premiéru v hlavní soutěži na Berlinale 2024, vyvolal ale rozporuplné reakce.
🎥 Proč na to (ne)jít: Měl to být filmový muzikál se silnými ženskými hrdinkami a poselstvím o svobodě, kreativitě a revoltě proti útlaku. Italský film Gloria! je ale spíš špatně napsané melodrama s předvídatelným dějem odehrávající se v historických kulisách Benátek počátku 19. století.
Děj snímku vychází z reálného rámce: v Itálii fungovaly při klášterech hudební školy pro opuštěné dívky, které se v nich učily zpívat a hrát na hudební nástroje. (Mezi nejznámější patřilo Ospedale della Pietà, kde působil i skladatel Antonio Vivaldi.) Právě těmto, dodnes bezejmenným – a často vynikajícím – hudebnicím a skladatelkám, které neměly možnost se svobodně prosadit jako mužští tvůrci, vzdává režisérka svým filmem hold. Její snahy se bohužel míjejí účinkem.
🔎 O čem to je: V klášterním ústavu nacvičuje skupina dívek vystoupení pro papežskou návštěvu pod vedením starého a neschopného kněze. Mladé ženy, které spojuje tvrdý osud sirotků i hudební nadání, touží bořit konvence a uniknout sešněrovanému životu za klášterními zdmi.
Život dívek dostane nový rozměr, když objeví ve sklepě ukryté forte piano (tedy klavír, jak ho známe dnes). Na počátku 19. století moderní vynález, který je v klášteře považován za „ďáblův nástroj“.
Hlavní postavou je zdánlivě němá služka Teresa, dívka s pohledem raněné laně (hraje ji půvabná francouzská herečka Galatéa Bellugi známá z filmů Zjevení či Umění jíst a milovat). Přestože pochází z chudých poměrů, umí hrát fantasticky na klavír a komponovat hudbu – a nejsou to proti očekávání díla v duchu baroka či klasicismu, Teresa skládá osobité popové pecky.
Tajné noční sedánky u klavíru, při kterých Teresa komponuje a dívky sdílejí své bolesti a niterná tajemství, gradují ve velkolepé finále, feministickou vzpouru proti konvencím, církvi – a patriarchátu zosobněném několika zcela negativními mužskými charaktery.
👀 Jak to vidí Publico: Film měl být evidentně silným feministickým manifestem, ale výsledek se míjí účinkem. Diváky čeká dvouhodinové melodrama jak z červené knihovny. Dějové linky jsou buď předvídatelné, anebo naopak jen lehce nahozené a ponechané bez logického dořešení.
Vše, co zpočátku vzbuzovalo zájem a zvědavost, končí jako klišé a pohádka: němá posluhovačka ukrývá temné tajemství, jehož viníci jsou po zásluze potrestáni, jiná klášterní schovanka se z lásky k bohatému chlapci pokusí o sebevraždu, ale nakonec vše končí zalité sluncem.
Použití současné hudby v dobovém filmu by zcela určitě nevadilo – jenomže to, co Teresa v návalech inspirace skládá, je průměrný, ničím nezajímavý pop (autorkou hudby je režisérka Vicariová, podobně jako její hrdinky hudební autodidakt).
🔨 Verdikt: Film Gloria! dokládá, že ne každý, kdo se pod návalem tvůrčí inspirace chopí režie, se stane režisérem. Vicariové se evidentně podařilo získat rozpočet na velmi kvalitně natočenou dobovku. Architektura, kostýmy, výprava, to vše po vizuální stránce funguje a na diváky skutečně dýchne atmosféra Benátek počátku 19. století. Bohužel to hlavní – poselství o dívčí odvaze a síle – vyznívá kvůli mimořádně naivnímu ději do ztracena.
Z kina divák odchází s pocitem, že viděl nepříliš povedenou hudební pohádku na téma „kterak chudé děvče ke štěstí přišlo“, zasazenou do krásných dobových kulis – na kterou může o pět minut později s klidem zapomenout.
