RECENZE: Francouzská komedie Kapelo, hraj umí dojmout bez patosu
Do kin přichází hit loňského festivalu v Cannes, francouzská hořká komedie režiséra Emmanuela Courcola Kapelo, hraj. Příběh dvou bratrů, kteří vyrůstají odděleně a jejichž životy v dospělosti spojí fatální náhoda, je nečekaně vtipný, lidský a dojemný. A také plný hudby: klasiky i dechovky.
🎬 Proč na to jít: Snímek, který českému divákovi může námětem připomenout Passerovo Intimní osvětlení, získal diváckou cenu v San Sebastianu, sedm nominací na Césary a nadchl i české publikum při předpremiéře na Festivalu francouzského filmu.
🔎 O čem to je: Thibaut Desormeaux (Benjamin Lavernhe) je renomovaný dirigent, který po náhlé ztrátě vědomí při zkoušce s orchestrem zjistí, že trpí leukémií a potřebuje transplantaci kostní dřeně. Při hledání vhodného dárce se dozví, že byl adoptovaný. Objeví svého biologického bratra Jimmyho (Pierre Lottin), zaměstnance školní jídelny a trombonistu v lokální dechové kapele na severu Francie - který o něm taktéž netuší.
Navzdory rozdílným životním cestám se oba bratři věnují hudbě, ale zatímco Thibaut diriguje orchestry v nejlepších koncertních sálech světa a užívá si kariéru vyhledávaného dirigenta, pro Jimmyho angažmá v maloměstské dechovce představuje únik z náročného života člověka, jenž se živí rukama a platí alimenty své bývalé manželce.
Když dechovka přijde o svého dirigenta, Thibaut, který se zotavuje po operaci, muzikantům nabídne výpomoc. Díky tomu se začne sbližovat se svým bratrem. Nejde to hladce, ale oba se snaží nalézt společnou řeč, vybudovat vztah, který jim nebyl umožněný - a povznést se nad otázku, co by všechno mohlo být jinak, kdyby vyrůstali společně. Hudební sluch, talent a vášeň pro hudbu se projevily u obou a je tu i dost dalších paralel, na nichž jde nový vztah stavět.
👥 Z pohledu Publika: Film si diváky získá hned při svižném rozjezdu: režisér jim v prvních deseti minutách naservíruje, o čem se bude hrát: je tu vztah dvou bratrů, kteří o sobě nevěděli, velká životní výzva v podobě dárcovství kostní dřeně - a dva životy, které se odehrávají v odlišných kulisách. Nebyli by to Francouzi, aby neakcentovali sociální tematiku - Thibaut reprezentuje úspěšného bohatého Pařížana se světovou kariérou a pohodlným životem, Jimmy příslušníka dělnické třídy, o jehož osudu převážně rozhodují jiní. Hudba pak funguje jako průsečík jejich osudů a je jedno, zda jde o klasiku nebo dechovku.
Film vyniká velmi přirozenými dialogy, překvapivými zvraty a skvělými hereckými výkony obou hlavních herců - Benjamina Lavernheho (českému divákovi známého například z komediálních filmů Dokud nás svatba nerozdělí a Přípitek) a Pierra Lottina. I další herci, především ti, kteří ztvárňují členy Jimmyho dechovky, působí autenticky. Ani v této souvislosti si nelze nevybavit Intimní osvětlení Ivana Passera, vrcholný film československé nové vlny z roku 1965 o dvou bývalých spolužácích z konzervatoře, kteří reflektují své odlišné osudy při setkání na zkoušce vesnické dechovky.
Těžko říct, zda režisér Emmanuel Courcol Passerův film viděl, podle jeho slov jej inspirovalo setkání s lokální severofrancouzskou dechovkou před deseti lety. „Zasáhlo mě jejich vřelé přijetí a silná pouta, která komunitu spojovala,“ prohlásil autor snímku. Pokud mu šlo o zprostředkování stejné emoce - svým snímkem se trefil.
🔨 Verdikt: Kapelo, hraj je - přes tragickou zápletku - ohromně vtipný, lidský a dojemný film o důležitosti rodinných vztahů, empatii a odvaze. A také o hudbě, která překonává bariéry. Nad velkolepým finále, které vygraduje do lehce nereálných rozměrů, sice musí kritický divák trochu přimhouřit oko, zvuky Ravelova Bolera mu ale zůstanou v mysli ještě dlouho po závěrečných titulcích.
