Evropou se valí přebytky solární elektřiny. Zlevnění to ale nepřinese

➡️ Co se stalo: V Česku přibývá hodin se zápornými cenami elektřiny. Důvodem je stále více fotovoltaických elektráren napříč Evropou. Hlavně o víkendech po poledni bývá elektřiny nadbytek.

Například uplynulou neděli v jednu hodinu odpoledne dosáhla spotová cena elektřiny v Česku -224,49 eur za megawatthodinu. To znamená, že se odběratelům platilo zhruba 5,60 koruny za každou odebranou kilowatthodinu. V Belgii byla situace ještě dramatičtější. Tam odběratelé dostávali téměř 12 korun. Záporné, či velmi nízké ceny byly napříč celou Evropou.

Lidé se spotovými cenami si rychle vyhřívali bazény a nabíjeli elektromobily. Jenže jako celek jde o negativní jev. Rakouský energetický expert Herbert Saurugg uvedl, že jen německé fotovoltaiky přes nedělní poledne zničily 41 milionů eur (přes miliardu korun) hodnoty. To, že vyráběly za záporné ceny, ale musí nakonec někdo zaplatit.

Častější záporné ceny totiž neznamenají, že by měla být elektřina levnější. Mohou způsobit pravý opak. A to se se i v neděli ukázalo.

Peníze na kompenzaci záporných cen se musí někde vzít a provozovatelé fotovoltaik je nehradí. Ve výsledku je platí spotřebitelé v cenách za distribuci. Navíc záporné ceny přes poledne tlačí na růst cen elektřiny večer po západu slunce. V neděli v podvečer vystoupaly i v Česku nezvykle vysoko.

Důvod je poměrně prostý. V době přebytku se velké, například uhelné, elektrárny snaží maximálně omezit provoz. I když mají elektřinu dopředu prodanou, je pro ně výhodnější koupit ji na trhu a ušetřit uhlí i emisní povolenky. Vždy musí zvážit, jaký postup se v danou chvíli vyplatí nejvíce. Pokud jsou záporné a nízké ceny větší část dne, může se jim vyplatit elektrárnu i zcela odstavit. Ztráta z toho, že nebudou vyrábět v době vyšších večerních cen, může být nižší než zisky z toho, že nebudou vyrábět přes den.

Odstavená kapacita pak ale v době po západu slunce chybí a elektřina je nakonec pro všechny dražší. Tomuto fenoménu se říká kachní křivka, častěji se už mluví dokonce o labutí křivce. Jde o tvar, jaký má vývoj poptávky po elektřině během dne po odečtení výroby obnovitelných zdrojů. Jsou vyšší během ranní a odpolední špičky, tedy ocas a hlava kachny, naopak nízká během poledne. Stejnou křivku má nakonec i cena elektřiny.

Data ukazují, že čím více je fotovoltaik, tím hlouběji jdou ceny přes poledne a tím výše se pak dostávají po západu slunce. Jednoduše právě proto, že se více výrobců rozhodne raději nevyrábět vůbec.

🔎 Kontext:  Běžný spotřebitel záporné ceny na svých fakturách přímo nepocítí. Ten platí v podstatě náklady na to, aby měl dost elektřiny během celého roku – jde tak o mix nízkých i vysokých cen, ke kterým se navíc připočítávají náklady na řízení sítě.

Vývoj energetiky směrem k obnovitelným zdrojům zvedá nároky na přenosovou síť i na samotné řízení energetické soustavy.

I když intenzivní slunce znamená spoustu elektřiny „zdarma“, na druhé straně se platí záložním zdrojům. Jejich dostupnost je ale s klesajícím podílem uhelných elektráren hůře dostupná a tedy i dražší.

Naprosto klíčová je předpověď počasí. Podle ní se předpokládá produkce a podle té pak ceny. Nečekaný výkyv intenzity slunečního svitu či větru může znamenat vysoké náklady na rychlé vyrovnání sítě.

Problém by do budoucna mělo řešit větší propojení výroby a spotřeby. Tedy zvýšení motivace spotřebovávat v době přebytků a naopak šetřit během nedostatků, to má síti ulevit. 

Rozdíly cen během dne má snižovat i očekávané rozšíření různých typů úložišť elektřiny či obecně energie. Právě to, jak moc se podaří tato opatření realizovat, rozhodne, jaký bude mít rostoucí výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů dopad na koncové ceny.

Z burzovních cen mohou nyní profitovat ti, kteří platí takzvané spotové ceny a mají chytrý elektroměr, který počítá spotřebu během dne. Musí ale svou spotřebu uzpůsobit vývoji cen na burze. Tyto tarify mají nejčastěji lidé s vlastní fotovoltaickou elektrárnou. Tedy ti, kteří sami mají v době záporných cen přebytky.