Studie navrhuje rozdělení německé energetiky, Češi by si připlatili

➡️ Co se stalo: Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny zveřejnila studii dopadů možných změn v evropské distribuční síti elektřiny. Dospěla k tomu, že by bylo výhodné rozdělit Německo až na pět částí, případně i Nizozemsko na dvě.

Evropané by pak v součtu platili za elektřinu méně. Méně by také vydělávaly energetické společnosti. Česko je ale studie výslovně zmiňuje jako zemi, kde by kvůli tomuto kroku elektřina zdražila – celkově až o tři eura za megawatthodinu.

Zmíněny jsou dvě konkrétní situace. V jedné s jednotným německým trhem elektřina v Česku vychází na zápornou cenu, minus 12 eur za megawatthodinu, po rozdělení Německa by šlo o tři až čtyři eura. Záporné ceny by se sem dostávaly mnohem složitěji. Druhý scénář, kde cena v Česku je nyní 48 eur, by se po německém porcování zvýšila na zhruba 57 eur.

Naopak zlevnění v průměru až o čtyři eura by se měl dočkat sever Německa a Dánsko.

Jde zatím pouze o analýzu možných dopadů. Ta naopak jako nerentabilní označila rozdělení sítí ve Francii či Itálii. Rozdělení Německa sice dává ekonomický smysl a zvažuje se již několik let, jde ale i o velké politické téma. V důsledku by mohlo vést ke zdražení elektřiny v průmyslových částech země, což má přímý vliv na konkurenceschopnost německého zboží na světových trzích.

Think-tank Agora Energiewende dospěl ve své vlastní studii minulý týden k závěru, že by rozdělení přineslo zlevnění v Německu v průměru o šest eur za megawatthodinu a zároveň by zvýšilo bezpečnost dodávek.

Nová německá vláda zatím v koaliční smlouvě počítá se zachováním stávajícího stavu. Možné úspory – ve stovkách milionů eur – ale mohou politiky přesvědčit ke změně přístupu.

📢 Co kdo říká: „Německá elektrizační soustava s jednotnou nabídkovou zónou v současnosti nebere ohled na využití přenosové sítě. Aby byla elektrizační soustava připravena na budoucnost a aby se předešlo vysokým nákladům, jsou zapotřebí cenové signály, které realisticky odrážejí místní produkci a poptávku,“ říká Markus Steigenberger, výkonný ředitel think-tanku Agora Energiewende. 

🔎 Kontext: Rostoucí podíl obnovitelných a hůře řiditelných zdrojů na výrobě komplikuje řízení rozvodných sítí, které je nákladnější, ale také způsobuje větší výkyvy cen. Ty se mohou i během několika hodin dostávat ze záporných hodnot do extrémně vysokých.

Právě Německo, které je v současnosti jednou oblastí společně s Lucemburskem, je takovým příkladem. Vše navíc komplikuje jeho rozlehlost, kdy sice například produkce větrných elektráren na severu snižuje i ceny na jihu, ale je složité a drahé tam elektřinu dostat.

Určování cen elektřiny je poměrně složitý proces. Základem všeho je, že jde o liberalizovaný trh, kde jsou si jednotliví výrobci i nakupující rovni. Elektřina se prodává pro jednotlivé distribuční oblasti na burze, a to v dlouhodobých kontraktech na budoucí období a pak na denním a vnitrodenním trhu na konkrétní čas podle aktuální situace.

Zatímco u kontraktů na další období o ceně rozhoduje vztah nabídky a poptávky, u obchodování aktuální situace už je hlavním cílem zajištění rovnováhy v síti. Cenu proto určuje nejdražší elektrárna potřebná k pokrytí spotřeby. Přesněji její provozní náklady. Pokud tedy v daný okamžik vše zvládnou fotovoltaiky, je cena nulová či dokonce záporná v případě vyšších přebytků. Pokud by ale byl elektřiny výrazný nedostatek, mohly by cenu určit extrémně drahé záložní zdroje.

Aby to nebylo jednoduché, do všeho vstupují i přenosové kapacity a tedy poptávka či nabídka z dalších zemí. Nedostatek v jedné zemi může ceny výrazně zvednout i napříč Evropou. Přesné nastavení algoritmu může zásadně ovlivnit to, kolik se za elektřinu v jednotlivých zemích platí. K samotné ceně elektřiny je nutné připočítat rostoucí náklady na řízení sítě, které nakonec také zaplatí spotřebitelé.