Jourová pro Publico: Kandidovat na prezidentku? Jen když nebude obhajovat Pavel

Ještě když jste byla eurokomisařkou, už jste přemýšlela, že by vaše další kroky mohly směřovat do akademické sféry?

Dělat pro svou alma mater je opravdu srdeční záležitost. A říkala jsem si, že si po skončení v Komisi dopřeji luxus dělat to, co považuji za užitečné a důležité. 

Jste prorektorkou, splnilo to vaši představu?

Je pravda, že jsem měla spíše představu, že budu bádat a že se více ponořím do problematiky vlivu technologií na společnost i na právní aspekty třeba umělé inteligence, copyrightu, svobody slova a podobné věci. Myslím, že jsem hodně lidí překvapila sdělením, že robot nemá mít ochranu svobody slova. 

Tyto věci mě moc zajímaly, hodně jsem si o tom načetla, hodně jsem o tom přednášela. A teď jsem na univerzitě a dělám vlastně management, takže je to úplně něco jiného. Ale je to pod tou značkou a jsem za to moc vděčná.

Myšlenku na bádání tedy opouštíte?

Mám to pořád ještě v plánu. Měla jsem nabídky na dvě americké univerzity, abych tam napsala nějaké práce. Teď mám krátkodobou nabídku na vědeckou práci do Vídně na příští rok, tu tedy asi přijmu. Ale jsem vděčná za to, co dělám, protože management univerzity je úžasná zkušenost.

Moc dlouhou pauzu jste si mezi koncem ve funkci eurokomisařky a nástupem na univerzitu nedala. Už jste se zorientovala, jak akademická půda funguje?

Nedala jsem si žádnou pauzu. Už i moje lékařka mi to vytkla (smích). Ale já mám to, čemu se říká horror vacui, tedy strach, že bych takzvaně neměla do čeho píchnout. Takže jsem chtěla naskočit hned. 

Že bych se úplně zorientovala, nemůžu říct, protože akademický svět, je tak trošku svět sám pro sebe. Univerzita Karlova je nesmírně složitý organismus. Zatím musím se vší pokorou říct, že to dokonale neznám, ale učím se.

Znamená to, že jste politiku už opravdu pověsila na hřebík?

Dělá to na mě ten dojem.

Jaká nabídka by musela přijít, abyste ji zvažovala? 

Já se dlouhodobě vůbec nevidím v zákonodárném orgánu. Takže Sněmovna nebo Senát, tam se nevidím. Když jsem se jako eurokomisařka zpovídala v tom dobrém slova smyslu Evropskému parlamentu, tak jsem si říkala, že tam bych pracovat také nemohla. Já potřebuju exekutivu, aby to svištělo, abychom měli úkoly, lidi, peníze, výsledek. A to nevím, jestli mi česká politika může někde nabídnout.

Co třeba prezidentský úřad?

To víte, že když jedu tramvají přes Vltavu, tak koukám na Hrad. (smích)

Volby jsou až za tři roky, ale je to nějaká ambice, kterou byste si ráda splnila?

Já chci být upřímná. Když se rozhlédnu, tak neznám politika, který by vám upřímně neřekl, chtěl bych být hlavou státu. Myslím, že to máme hodně v sobě, my, co jsme prošli politikou. Ale podmínkou číslo jedna pro mě je, že by pan prezident Petr Pavel řekl, že už nebude pokračovat.

Takže v tu chvíli…

... bych asi nad tím uvažovala.

Vy si ale necháváte trochu kontakt s politikou, protože jste v poradním týmu prezidenta pro zahraniční politiku. 

To je pravda, ale nedá se říct, že bych tam dělala politiku. Je to expertní práce.

Jak často se scházíte? Nebo záleží i na zahraničních cestách?

Zhruba jednou za měsíc. Ale je tam práce i mezi tím, když má pan prezident třeba něco specifického před sebou, tak si sáhne pro názor. Mně třeba udělalo radost, že si ode mě vyslechl názor na umělou inteligenci a bezpečnost té technologie předtím, než jel na summit do Paříže. A to je pro mě velká čest a vlastně i radost, když potom z vyjádření pana prezidenta slyším, že s tím pracuje.

Co jste mu v tomto případě radila? 

Připravovala jsem podklad, který zpřehlednil, co se ve věci bezpečnější AI udělalo v globálním měřítku. Tedy co dělá OSN, co se děje na úrovni G7, Evropské unie nebo v Americe. Aby věděl, jak se zatím AI reguluje a jaké jsou postoje různých států.

Od ledna jste prorektorkou pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie. Co vše to zahrnuje? 

Moje role je především být „otvíračkou dveří“, tedy starat se na různých mezinárodních fórech o to, aby byla Univerzita Karlova víc vidět na mapě evropského akademického světa. Mám v gesci i vnější vztahy na domácí půdě. Propaguji nás jako moderní instituci zajišťující vysoce kvalitní vzdělávání a špičkovou vědu, která je připravená vstupovat do mezinárodních projektů a aliancí. 

A co se týče technologií?

O tom už jsem trošku mluvila, já bych ráda, aby se univerzita ocitla na mapě významných institucí, kde je špičkový technologický výzkum. Je pravda, že Univerzita Karlova není typická instituce přes inženýring a technologie, ale jsou tady zajímavé věci. Třeba teď poslední zápis pana profesora Hajiče z Matfyzu. Ten řídí mezinárodní tým na vytvoření velkého jazykového modelu, který pokryje všechny evropské jazyky. To je pro mě ukázka toho, že má smysl se na tyto věci zaměřovat, dostávat se do zahraničních aliancí a nasadit si laťku vysoko.

Možná je příležitostí i změna postoje USA vůči tamní vědecké komunitě. Někteří vědci říkají, že uvažují o přesunu do Evropy. Je to výzva, kterou by měla Evropa podchytit?

Je, bavili jsme se o tom s kolegy z různých aliancí a všichni otevíráme dveře doširoka. Kolegové, jestli vám je teď Amerika nepříjemnou půdou a nemůžete dělat svobodný výzkum, přijďte do Evropy.

A už se nějaké přesuny dějí?

Zatím nic konkrétního říct nemohu, ale už se poptávají třeba naši absolventi, kteří šli do Ameriky, jestli by se mohli vrátit. Vedla jsem nedávno debatu s některými profesory z amerických univerzit, kteří tu byli na akci, a popisovali to ještě v daleko horších barvách, než čteme v médií. Zavládla atmosféra strachu a obav, že v momentě, kdy si státní mašinérie všimne, že univerzita nejede ve směru MAGA ideologie (Make America Great Again, slogan používaný Donaldem Trumpem a americkými konzervativními politiky, pozn. red.), tak má ohrožené financování. Shodli jsme se, že tomu neříkáme akademická svoboda.

Elon Musk o vás loni napsal: „Věra Jourová je zosobněním banálního byrokratického zla.“ Co jste jsi říkala, když jste to četla?

Já jsem především něco takového čekala, protože jsem si začala, když jsem o něm řekla, že je distributorem zla. Takže jsme si dali poměrně rovnocenně třeskuté nálepky. Oba jsme využili své svobody slova, o které on tvrdí, že ji tady brzdíme, což není pravda. Ten můj odsudek četlo zhruba osm milionů lidí a jeho odpověď četla jedna miliarda lidí. Na tom je vidět, že ta svoboda slova má nějakou kvantifikovatelnou dimenzi. 

Je důležité zmínit, proč situace vznikla. Bylo to v souvislosti s tím, že jste upozorňovala, že sociální síť X se od doby, co ji Musk koupil, stala centrem šíření antisemitismu. A že sociální sítě nedělají dost pro to, aby se to nedělo.

Myslím si, že platformy - kromě sítě X - si byly vědomy toho, že už je to bez rukavic. A že antisemitské verbální útoky začaly přerůstat v reálné násilí v reálném světě. A co jsem se potkala se šéfy a manažery z těchto firem, tak jsem z nich vždy měla dojem, že nechtějí být zneužiti pro ten nejbrutálnější typ zločinu. Co se týče X, tak tam probíhá vyšetřování a Komise se má vyjádřit pravděpodobně i prostřednictvím nějaké sankce.

V květnu vám na univerzitě přibyla ještě jedna, dočasná funkce - prorektorka pro vnější vztahy. Přijala jste ji po předchůdci Martinu Vlachovi, který rezignoval, protože podle svých slov nechce být součástí volební kampaně rektorky Mileny Králíčkové. Jsou teď vztahy na škole napjaté?

Snažím se zajistit kontinuitu, je tu rozdělaná spousta práce, takže s kolegy pracujeme na tom, aby se dodělala. A s odkazem na prohlášení pana docenta, ani já nedělám kampaň paní rektorce. Myslím, že je naprosto zřejmé, že paní rektorka je připravená si svou kampaň zajistit sama. Nikdo z profesionálního aparátu, ani já sama, tady nejsme od toho, abychom se postarali o kampaň rektorky. Mám u tohoto takové malé déjà vu.

Kvůli čemu?

Protože jsme to řešili v Evropské komisi, když se Ursula von der Leyenová rozhodla kandidovat znovu. Tehdy jsem velmi silně doporučovala, ať si založí paralelní kampaň, ať si to oddělí a dělá to za svoje peníze a s kapacitami, které nejsou placené Evropskou komisí. A my jsme se tady dohodli na úplně stejném režimu. Takže se necítím být hlavou volebního PR týmu paní rektorky ani jí nejsem. 

A pro mě je naprosto zásadní, aby univerzita využila všechny možnosti ke zviditelnění v tom nejlepším slova smyslu. Nese to sebou i tiskovou spolupráci, abychom byli transparentní, dávali fakticky správné informace, rychle, spolehlivě, srozumitelně a upřímně a při vší skromnosti, nic, co bych nedělala v minulosti.

A byly to podmínky, které jste si dala právě proto, abyste převzala i tuto druhou funkci?

My jsme se tak dohodli a nebyl to můj nápad. Paní rektorka s tím přišla sama, že jí je zcela zřejmé, že bude muset paralelní linku otevřít.

Vraceli jste se k situaci, kdy vedení v čele s rektorkou čelilo kritice za zdůvodnění odměn, které byly obhajovány i tragickou událostí na filozofické fakultě?

Pro mě to byl velmi poučný moment, kdy jsem se snažila prodrat k informacím, jak vlastně zprávy z univerzity šly. Protože tu byla kritika tiskové mluvčí a některých dalších osob. Já jsem se na tom poučila, a proto teď máme pro tisková vyjádření systém minimálně šesti očí. Moje práce není formulovat tiskové zprávy nebo odpovědi, ale spíš se, troufám si říct, zkušeným okem, podívat na to, jestli je to srozumitelné, jestli to nenabízí dezinterpretaci, jestli to není zavádějící a nejsou tam nějaké faktické chyby. Takže to nepodceňuji a je to velmi důležité, zvlášť po té krvavé lázni, která se nám dostala.

Bylo něco z těchto věcí tou příčinou? Třeba menší kontrola?

Myslím, že význam nebo to zdůvodnění bylo posunuto už na té mediální straně. A právě naše práce by měla být, abychom maximálně zabránili možným posunům. Musí se to odpracovat slovo od slova. Já jsem mockrát v minulosti byla nešťastná z vyznění toho, co jsem řekla, a vždy jsem si nejdříve udělala pořádek sama u sebe, jestli jsem tomu nedala prostor. Ale je pravda, že v minulosti jsem ještě pracovala s možnými posuny v chápání při překladu do různých jazyků. Což tady odpadá. 

Tedy jste si to na užším vedení probrali?

Analyzovali jsme příčiny, byla to situace pro napravení škod a paní rektorka pro to udělala maximum, omluvila se. Byla to poučná chvíle, ale zároveň smutná, protože mediální kauza odměn bohužel hlasitě překryla všechno dobré, co univerzita dělá. Moc mě to mrzelo a snažíme se teď mediální obraz napravit.

Příští rok čeká univerzitu volba rektora. Paní Králíčková už obhajobu oznámila. Vy se hlásit nechcete?

Já určitě ne, mně chybí akademické tituly. Jsem dvojitá magistra a to je opravdu málo. To je jedna z mých slabin.