Asijské umění okouzlilo Čapka i Nerudu, říká kurátorka nové expozice Markéta Hánová
🎤 ROZHOVOR: Národní galerie Praha otevřela v Salmovském paláci novou stálou expozici Umění Asie napříč prostorem a časem, která představuje 520 děl ze Sbírky umění Asie. Návštěvníci nahlédnou do příběhů sběratelů, díky nimž se k nám dostaly poklady z Číny, Japonska, Tibetu či islámského světa. O koncepci expozice hovoří ředitelka Sbírky umění Asie NGP Markéta Hánová.
⛩️ Proč je to zajímavé: Expozice propojuje umění Asie se středoevropským kontextem – ukazuje, jak se v českých zemích od 17. do 20. století formovalo sběratelství a zájem o Orient. Jde o nejrozsáhlejší prezentaci asijského a islámského umění v historii NGP.
Asijské sbírky Národní galerie čítají na 13 tisíc artefaktů, jak jste s kolegyněmi kurátorkami vybíraly díla na výstavu?
Výběr je prací sedmi kurátorek. Každá z nich k tomu přistupovala na základě své specializace a znalostí kulturních reálií. Kolegyně vybraly to nejlepší umění, které v našich sbírkách máme. Jde primárně o díla ze sbírek NG, některá témata jsou doplněna ojedinělými zápůjčkami, například z Náprstkova muzea, sklářského muzea v Novém Boru, Severočeského muzea v Liberci nebo Národního památkového ústavu.
Expozice zahrnuje umění z Japonska, Koreje, Číny, Tibetu, jižní a jihovýchodní Asie a islámské kulturní oblasti. Jaká nejvzácnější díla jsou na výstavě zastoupená?
Naše nejstarší a nejvzácnější exponáty jsou například čínská keramická zásobnice z třetího tisíciletí před naším letopočtem, soubor starověkých čínských bronzů, kopie perského iluminovaného rukopisu koránu z patnáctého století nebo čínská porcelánová mísa z období dynastie Ming z 15. století. Mimořádné jsou ale také čínské tušové malby z 20. století a japonské kaligrafie ze 21. století, které ukazují kontinuitu uměleckých tradic.
Co návštěvníky v Salmovském paláci čeká?
Expozice je zpracovaná velmi moderně, tematicky a zároveň velice srozumitelně. Kontext doplňují audiovizuální prvky, ať již k tématu sběratelství, historie orientální sbírky Národní galerie, anebo samotných tematických cyklů výstavy. Máme zde celou řadu zvukových nahrávek nebo unikátních videí, na jednom třeba návštěvníci uvidí nejstarší a nejznámější pražské obchody se zbožím z tzv. Orientu z období první republiky.
Například?
Byl to například Maison Staněk na Národní třídě, tehdy tedy Ferdinandově, anebo obchod Heleny Zajíčkové v Palackého ulici. Mimochodem právě tam objevil roku 1923 nebo 1924 Karel Čapek turecký koberec, který ho inspiroval k napsání slavné a později také zfilmované povídky Čintamani a ptáci. Třetím takovým obchodem byla prodejna Umění Číny a Japonska v budově Mánesu. V souvislosti s tím prezentujeme v expozici stylizovanou obchodní výlohu u obchodu s typickým zbožím z islámských a asijských zemí.
Na přelomu 19. a 20. století se ze zájmu o umění Asie stala celoevropská móda. Jak doputovala k nám?
Tuhle velkou vlnu zájmu iniciovaly světové výstavy v druhé polovině devatenáctého století v Londýně a poté v Paříži. Pro návštěvníky z českých zemí byla nejpřístupnější vídeňská světová expozice, která se konala v roce 1873 a kterou navštívil známý literát Jan Neruda. Z této expozice pak reportoval v tisku. My tady ukázky jeho textů máme. Dalším faktorem byl samozřejmě mezinárodní obchod a vznik uměleckoprůmyslových muzeí. Tyto oblasti byly propojené, umění prezentované na světových výstavách pak bylo inspirací pro průmysl.
A také pro umělce – v mnoha dílech výtvarníků přelomu 19. a 20. století se začaly objevovat orientální motivy, různé japonerie a podobně.
Známe samozřejmě díla francouzských impresionistů, pro něž bylo zjevením především japonské umění. A podobné inspirace se později vyskytovaly i v českém výtvarném umění. Tady v expozici máme například plátno Vojtěcha Hynaise, jde o rodinný portrét situovaný do orientálního salónu. Takové salóny si pořizovalo dobové měšťanstvo a byly to parafráze šlechtických salonů, které vznikaly v palácových interiérech již v osmnáctém a devatenáctém století.
Jaké reflexe asijského umění v českém uvidí návštěvníci na výstavě?
Například obrazy Jaroslava Čermáka, který zobrazoval imaginární svět Orientu a zprostředkovával jej jakýmsi stereotypním způsobem. Dále tu máme například Františka Tavíka Šimona, jenž byl jedním z umělců, kteří do asijských zemí cestovali. Dále je to třeba plátno Ludvíka Kuby, který byl vášnivým sběratelem starého čínského umění nebo Zdeňka Sklenáře, který jezdil do Čínské lidové republiky s kulturními delegacemi v 50. letech.
Významným umělcem a zároveň sběratelem byl i Emil Filla, jehož zajímavé plátno zde také vystavujeme. Jde o figuru ženy se stylizovaným zobrazením turecké tkaniny, která je pojatá v kubistickém stylu. Filla rád nakupoval asijské předměty ve zmíněném obchodě Josefa Martínka v Mánesu.
Jak jste se vypořádali s křehkými artefakty? Asijské umění, to jsou často malby na papíru a hedvábí...
Přesně tak, papír, hedvábí, ale také textilie jako koberce a různé závěsy, nelze vystavovat dlouhodobě. Tyto citlivé artefakty budeme po půl roce obměňovat. Jedná se zhruba o padesát děl, takže do expozice vždy přineseme něco nového.
Je expozice vhodná i pro rodiny s dětmi?
Rozhodně ano, máme zde připravenou dětskou stezku, která spočívá v objevování osmi zastavení. Jsou to takové šuplíčky přímo v expozici, které obsahují interaktivní hry. Výstavu pak doplňuje Studio, což je prostor pro hru, tvorbu a meditaci, kde se děti dozvědí třeba něco o čínském horoskopu nebo si tam můžou složit origami.
Umění Asie napříč prostorem a časem
Stálá expozice je v Salmovském paláci otevřena od 17. října 2025
Adresa: Hradčanské náměstí 1, Praha 1
Otevírací doba: úterý – neděle 10 –18 h
Vstupné: základní 250 Kč, snížené 140 Kč
Hlavní kurátorka: Markéta Hánová, kurátorský tým: Lenka Gyaltso, Kristýna Rendlová, Jana Ryndová (NGP) ve spolupráci se Zdenkou Klimtovou, Evou Lukášovou a Michaelou Pejčochovou
