RECENZE: Byt. Literární experiment, který se vydařil
V brněnském nakladatelství Host vyšla pozoruhodná kniha s lakonickým názvem Byt. Má dva autory a dá se číst z jedné i druhé strany. Jana Šrámková a Jan Němec vytvořili literární experiment, „dvojpříběh“ v jednom svazku.
📖 Proč si to přečíst: V současné české próze jde o unikátní počin. Dva oceňovaní autoři střední generace vypráví příběh dvou osamělých postav, které se potkávají, vzdalují a střetávají ve společném bytě.
🔎 O co jde: Autoři si vytvořili dvě postavy - single matku Zuzanu a čtyřicátníka Daniela, několik společných dějových stavebních prvků a pak už rozepsali své příběhy po svém. Je na čtenáři, kterou částí začne.
Jana Šrámková (která za svůj debut Hruškadóttir získala cenu Jiřího Ortena) líčí strasti matky na mateřské, jež s malým dítětem odchází od partnera a pomocí inzerátu najde útočiště v táborském bytě. Ten patří Danielovi, jenž v něm tráví pouze víkendy: dojíždí z Prahy za nemocným otcem, bývalým podnikatelem. Zuzana se tedy nabízí jako praktické řešení - po domluvě s Danielem začne pečovat o jeho umírajícího otce v nedaleké vile. Na víkendy, kdy je v bytě Daniel, mizí k rodičům.
Stejnou dějovou linku rozvíjí Jan Němec (držitel ocenění Magnesia litera za prózu Dějiny světla). Jeho hrdina je městský intelektuál středního věku: žije sám, navazuje nezávazné a nenaplňující vztahy, práce ve výzkumném ústavu ho netěší. Svým nesnázím se ale snaží porozumět, vrací se k dávným traumatům a čelí vědomí, že jeho vyrůstání po boku otce, typického macha staré generace, nebylo vůbec idylické.
Sdílený táborský byt se pak stává místem interakcí postav, které řeší existenční a vnitřní krize a tak či onak k sobě hledají cestu. Jsou svědky pomalého odcházení Danielova otce a v obou tato skutečnost silně rezonuje.
Nesourodá dvojice spolu nejprve komunikuje skrze vzkazy na papírcích. Náznak toho, že by mohli mít něco společného, se projevuje hravou formou: na zadní stranu vzkazů si píšou palindromy (věty, které se čtou odpředu stejně jako pozpátku). Za jejich sbližování (i konflikty) pak mohou víc okolnosti než skutečné city - Zuzanina finanční situace, otcova nemoc i aktuální témata nedávných let: covid či začátek války na Ukrajině.
🧿 Z pohledu Publika: Oba autoři jsou suverénní literáti, kteří umí psát, pracovat s jazykem, dějovou linkou i s psychologií svých postav. Daniel i Zuzana jsou uvěřitelné charaktery a jejich existenční a vztahové peripetie drží čtenářovu pozornost v Němcově i Šrámkové verzi.
Oba ale občas sklouzávají ke klišé: Šrámková Zuzanu líčí jako intelektuálku, která se neuživí literární prací, a tak prchla z města na venkov, kde se chce věnovat idylickému chovu slepic a výrobě mýdel. Po přestěhování do Tábora se stane členkou kavárenské komunity, která pořádá čtení, dobročinné bazárky a další bohulibé aktivity. Nadšení z téhle skupiny „správných mladých lidí“ je poněkud únavné – u Šrámkové i u Němce.
Němcův Daniel je povýšený, trochu chladný a zároveň krutě sebeironický (jak už to známe z Němcovy nesnesitelně samolibé knihy Možnosti milostného románu). V rozpitvávání svého nitra, vztahů, v sarkastických poznámkách na svou i otcovu adresu (i v množství metafor na stránku) se zbytečně rozvětvuje. Tímhle nešvarem úspornější text Šrámkové netrpí. Daniel o sobě víc přemítá, Zuzana víc žije.
🔨 Verdikt: Zmíněné nedostatky jsou ale nepodstatné drobnosti. Záměr, tedy vytvořit ve dvou čtivý román, se Němcovi se Šrámkovou podařil. Číst dva příběhy v jednom - nebo jeden příběh ve dvou verzích - je originální nápad, který díky oběma autorům funguje. Je nepochybně zajímavé sledovat, jak se svými postavami nakládají a jak stejné události líčí jinýma očima - autenticky žensky a autenticky mužsky, smí-li se dnes takhle genderově kategorizovat.
Palindrom je pak metaforou celého společného díla: Byt se dá se číst z jedné nebo z druhé strany, výslednou skládačku si ale v hlavě musí každý čtenář sestavit sám.
