RECENZE: Mafia Domovina je průměrná hra s úžasným českým dabingem
Očekávané pokračování videohry Mafia je zde a návrat ke „kořenům“ dopadl o poznání hůř, než by si zasloužil.
🚩 Proč je to důležité: Videoherní série Mafia získala velkou popularitu v Česku i zahraničí. A díky propracovanému příběhu, neotřelé hratelnosti a českému dabingu si drží povědomí hráčů do teď.
➡️ O čem to je: Děj hry se odehrává na počátku 20. století ve fiktivním sicilském městě San Celeste. Hlavním hrdinou je Enzo Favara, dělník v sirných dolech, který se shodou náhod připojí ke zločinecké rodině dona Torrisiho. Začíná žít mafiánský život, který mu zajišťuje bohatství a později i plno potíží.
🔎 Kontext: Mafia je v českém herním světě nemalý pojem. Pro většinu hráčů měla původní hra jeden z nejlépe vystavených mafiánských příběhů. I po letech se může pyšnit skvělou hratelností a čím dál vzácnějším českým dabingem.
👀 Jak to vidí Publico: Kontext znají evidentně i tvůrci novinky, neboť si od původní Mafie berou opravdu hodně. Pokud jste hráli předchozí díly, poznáte v příběhu několik identických misí, jen v jiném kabátu.
Samotná hratelnost připomíná předchozí titul Definitivní edice, případně Mafii III, a přestože hra přešla na nový herní engine, jsou změny minimální, a to i v případě grafiky. Navzdory možnostem renderu je kvalita textur slabší, a nepomůže ani změna nastavení grafického rozhraní.
Velmi to zachraňuje kamera a nasvícení. Tomu pomáhá i fakt, že během hraní nikdy nedojde ke střídání dne a noci, a tudíž mohli vývojáři vyřešit většinu světel fixním nastavením. Jinak se ale hra drží u 60 snímků za sekundu a až na pár případů, kdy se kvůli kolizím animace nespustí okamžitě, je optimalizace adekvátní a bugy žádné.
Přestřelky jsou zde ale i oproti originálu z roku 2002 repetitivní a svazující, neboť kvůli nadměrnému počtu nepřátel není hráči příliš dovoleno experimentovat. Průchod misemi nakonec mnohdy skončí schováváním se na jednom místě, odkud lze nepřátele snadno zlikvidovat a následně přejít do druhé oblasti, kde se průběh opakuje.
Co se týče řízení a honiček: Autoři se očividně rozhodli odklonit od reality a přistoupit na více arkádový styl jízdy. Auta z roku 1904 totiž v klidu zvládají docílit rychlosti 80 km/h a u některých dokonce i nad 100, přestože maximální rychlost u těchto vozů byla se štěstím a dobrými podmínkami sotva poloviční.
🪄 Co je nového: Hra přichází i s několika novými mechanikami. Zůstaneme-li u dopravy; je zde poprvé v sérii možno použít koně. I když je to nápad zajímavý, s rostoucí nabídkou vozů a zvětšující se vzdálenostmi mezi misemi se koně (stejně jako v realitě) stanou neefektivním způsobem dopravy. A od určité chvíle vás hra sama donutí „přesedlat“ na auta.
Druhou výraznou novinkou jsou souboje, které namísto pěstních bitek z druhého dílu nahrazuje boj s noži. Ty zakončují finální potyčky s hlavními záporáky, rozdělené do několika fází a dělené cutscénami. Je však škoda, že se duely poměrně rychle okoukají a ke konci i ruší hratelnost.
Nůž můžete po nepřátelích i nově házet. Navíc v sobě skrývá i další inovaci v podobě upgradu. Krom něj lze vylepšení získat i v podobě náhrdelníku, který dává možnost mít třeba více zdraví nebo nést více munice. Průběh hry to však příliš neovlivňuje a lze jí dohrát i bez těchto propriet.
📖 Scénář a charaktery: Děj se tvůrci rozhodli přesunout několik let do minulosti a spousty kilometrů od původního dění. Městečko San Celeste je poměrně rozsáhlou destinací s hřejivou atmosférou Sicílie, ale stejně jako v předchozích dílech je pouhou kulisou, sloužící výhradně k příběhu. Na průzkum a obdiv během děje není až na výjimky čas, ale to si lze vynahradit v režimu volné jízdy.
O poznání hůř jsou na tom postavy. Hlavní hrdina Enzo (Oskar Hes) je svým jednáním nejen charakter zcela nezajímavý, ale až skoro nudný. Vláčený dějem a okolnostmi se jako pasivní postava prodere celým příběhem, a nebýt konce, tak i bez jediné známky vlastního rozhodnutí, či úsudku. Sympatii k hlavnímu hrdinovi si tak hráč musí najít po svém a k těm vedlejším je to ještě o poznání horší, neboť navzdory snahám se jen málokterá dokáže zarýt pod kůži a to včetně záporáků.
Výjimkou za všechny je Luco (Martin Donutil), který si hráče dokáže svým charismatem získat na svou stranu prakticky okamžitě a díky propracovanosti charakteru je jednou z mála postav, která nějakou hloubku má.
Příběh samotný ale ničím překvapit neumí a scénáristicky se jedná o lepší průměr. Ve chvíli, kdy tvůrci přestanou variovat mise z předchozích dílů a rozhodnou se o trochu vlastní scenáristické invence, kvalita začne padat dolů. A i logika se ohne pro účely efektivnosti. Posouzení závěru nechá Publico na laskavém čtenáři.
👣 Česká stopa: Jestli lze něco vyloženě pochválit, je to česká lokalizace. Nová Mafie krom českých titulků obsahuje i dabing a jeho kvalita a technické zpracování předčí veškerá očekávání. Zvuk je čistý, dialogy srozumitelné, a dokonce imitují stísněnost, či otevřenost prostředí.
O české hlasy ústředních postav se postarali Oskar Hes, Ondřej Kokorský a Martin Donutil a všichni odvádí naprosto fantastický výkon. Vedlejší postavy na tom nejsou jinak a lze slyšet stálice Petru Hřebíčkovou, Jakuba Saice, Pavla Rímského a mnoho dalších. V porovnání s ostatními dabingy her je tento kvalitativně na té nejvyšší úrovni a je jednoznačně škoda, že v Česku se dabování her dočká zlomek titulů.
🔨 Verdikt: Mafia: Domovina je tuctovou akční adventurou s jedním z nejlepších českých herních dabingů vůbec. Hra samotná využívá známé postupy klasických stříleček, ale bohužel nepřináší do herního světa nic, co by jí odlišovalo. Příběhově pak nezvládá základní narativní postupy, které hráč pocítí ke konci hry.
