RECENZE: Pavel Jasanský, umělec, kterému fotografie nestačila
V Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy lze od tohoto týdne zhlédnout rozsáhlou retrospektivu fotografa Pavla Jasanského. Umělce, který během své kariéry v 70. a 80. letech minulého století udělal pozoruhodný tvůrčí obrat od užité fotografie k volné tvorbě.
📸 Proč na to jít: Jde o první reprezentativní retrospektivu Pavla Jasanského. Návštěvníci mají možnost se ve dvou patrech galerie seznámit s jeho uceleným dílem rozkročeným od portrétní a dokumentární fotografie k výtvarným experimentům – malbám, asamblážím, plastikám i multimediálním instalacím.
🔎 O co jde: Pavel Jasanský (1930-2021) původně vystudoval geologii, ale díky rodinným kořenům (jeho otec Václav patřil ke spoluzakladatelům podniku Propagační tvorba) začal kariéru jako propagační grafik a fotograf. Od 60. let se živil jako portrétní fotograf, fotil obaly gramodesek se známými zpěváky a zpěvačkami (včetně Gotta, Pilarové nebo Matušky).
V 60. letech spolupracoval s tehdy zásadní kulturní scénou - divadlem Viola, byl autorem grafické úpravy časopisu Divoké víno. Poté, co si vydobyl suverénní místo na poli užitého umění, vykročil od fotografické profese k volné tvorbě.
👀 Z pohledu Publika: Výstava nabízí výběr všech Jasanského zásadních uměleckých cyklů, které vznikaly od 60. let až do roku 2001. Už na konci 60. let dvakrát vycestoval ze socialistického Československa do Paříže a cyklus Paristory, jenž při cestách pořídil, mu přinesl umělecké uznání i na poli volné fotografie. Hravá série momentek a inscenovaných fotografií představovala nahlédnutí do lákavého svobodného světa za železnou oponou.
Společně se sochařem a malířem Jiřím Sozanským realizoval na počátku 80. let fotografický cyklus Most. Jde o soubor inscenovaných fotografií spojující nehostinné prostředí severočeského města s uměleckými intervencemi. V tomto cyklu se Jasanský začal čím dál odvážněji pouštět do výtvarných experimentů: vytvářel domalovávané figurální fotografie, reliéfní cyklus Hlavy, existenciálně působící trojrozměrná lidská torza.
Naopak cyklus Kniha života, který autor nazýval také „od kolébky k hrobu“, je rozsáhlý dokumentární cyklus v tradičním slova smyslu. Jasanský jej pořizoval na rozličných místech spjatých lidskou existencí: v porodnicích, školách, na záchytce i na Olšanských hřbitovech.
Horní patro galerie pak patří vyvrcholení umělcovy volné tvorby. V 80. letech definitivně opustil dráhu propagačního fotografa a umělecké vyjádření už hledal výhradně jako solitérní, multižánrový autor. V černobílém fotografickém cyklu Nová krajina, noví obyvatelé (1985-1990) zobrazuje odcizený svět moderní doby, stejně jako v cyklech domalovávaných figurálních fotografií Těla a Zápasy anebo v multimediální instalaci Divák v podobě sedící figury s televizní obrazovkou místo hlavy.
Výstavu doplňují dva menší cykly: polistopadová série Botič, v níž se fotograf vrací do krajiny svého dětství na rozhraní Nuslí a Vinohrad (a používá k tomu velký panoramatický formát černobílého negativu) a také video zachycující sérii podepsaných fotografií umělců a přátel, které Jasanský v průběhu své kariéry portrétoval.
🔨 Verdikt: Výstava, kterou připravoval kurátor Pavel Vančát ve spolupráci se synem Pavla Jasanského – taktéž fotografem – Lukášem Jasanským v průběhu dvou let, představuje tvorbu tohoto autora jedné velké (bohužel nesvobodné) epochy 70. a 80. let v ucelené podobě.
Návštěvníci mají možnost vrátit se do doby – i estetiky – posledních předlistopadových dekád a nechat na sebe působit dílo tvůrce, jemuž fotografie nestačila. Z dvojrozměrného média černobílé fotografie vykročil k suverénním trojrozměrným objektům, které mají dodnes svou působivost a na výstavě spolu originálním způsobem komunikují.
