Měsíční ceny elektřiny přestávají být výhodné. Může za to i fotovoltaika
Loni šlo o ty nejlákavější nabídky dodavatelů elektřiny, stačilo mít cenu vázanou na měsíční průměry na burze. Ty ale meziročně zdražují a ztrácejí dřívější atraktivitu.
🚩 Proč je to důležité: Trh s energiemi se mění. Stále dražší elektřina ve špičkách snižuje výhodnost měsíčních fixací.
➡️ Co se stalo: Kdo byl v zimě na takzvaných měsíčních fixech, platil za elektřinu o zhruba o 80 procent více než před rokem. Březnové ceny byly meziročně vyšší o polovinu, dubnové o čtvrtinu a meziročně vyšší jsou zatím i květnové průměry.
Tento typ tarifů už není tak lákavý.
Rostoucí výroba z fotovoltaických i větrných elektráren přináší častější nižší či dokonce záporné ceny, těch je více než loni. Ty pak táhnou měsíční průměr dolů. Na druhé straně ale s rostoucím podílem fotovoltaiky zdražuje elektřina ve špičkách ráno a večer, kdy slunce nevyrábí, ale poptávka po elektřině je vysoká.
Například 20. května byla cena elektřiny v poledne 19 haléřů za kilowatthodinu a ve večerní špičce už 4,81 korun. Taková situace je stále běžnější. O týden dříve byla v poledne cena dokonce záporná, konkrétně minus 11 haléřů a večer už stála 6,42 korun.
Měsíční průměry pak ukazují, že zdražování ve špičkách má nakonec větší vliv než zlevňování přes poledne. Roli ale hraje to, že tento typ kontraktu je v podstatě velký kompromis. Domácnost nemá žádnou možnost vydělat na tom, že svou spotřebu v co největší míře přesune do doby nízkých cen a naopak se vyhne špičkám.
Výhoda těchto tarifů byla výrazná hlavně loni a předloni, kdy se v běžných kontraktech ještě naplno neprojevil vývoj na burze. Ve srovnávačích nabídek tak vycházely jako ty úplně nejvýhodnější.
Letos je vše jinak. Nyní je poměrně netypická situace, kdy jsou ceny elektřiny podobné napříč různými typy kontraktů: s pevnou cenou na rok či dva, s kontraktem na dobu neurčitou, i ten s cenou navázanou na měsíční průměry burzy. Zákazníci se tak mohou spíše rozhodovat podle svých preferencí.
🔎 Kontext: Měsíční fixace je vhodná spíše pro ty, kteří elektřinou netopí a vyšší ceny v zimních měsících jim nemusely tolik vadit. A zároveň pro ty, kteří jsou ochotni na sebe vzít riziko, že se situace na trhu změní a ceny prudce vzrostou. Měli by tak sledovat trh a případně zavčas přejít na jistější tarif. Zdražování na burze se v tomto tarifu projeví prakticky okamžitě, zatímco u běžných smluv na dobu neurčitou to může trvat i měsíce.
Roční či víceleté fixace se doporučují těm, kteří chtějí mít jistotu. Většina lidí je ale na kontraktech na dobu neurčitou, jejich ceny se podle vývoje mění zpravidla jednou či dvakrát ročně. Nyní může dávat smysl cenu fixovat. Zdražují emisní povolenky a kontrakty na dodávky elektřiny na další roky pomalu zdražují.
Rostoucí podíl fotovoltaik by měl teoreticky elektřinu zlevňovat. Jenže když kvůli nim zůstávají uhelné elektrárny odstavené, elektřina po západu slunce chybí. Energetici musí zvládat stále vyšší rozdíly mezi nízkými cenami v poledne, kdy je nadprodukce fotovoltaických elektráren, a v ranní a večerní špičce, kdy je elektřina naopak dražší.
Vše dopadá i na náklady na obnovitelné zdroje - Česko elektřinu z fotovoltaik vykupuje za pevnou cenu, ta má ale na burze jen malou či dokonce zápornou hodnotu. Ze státního rozpočtu se tak musí dorovnávat více.
Situaci mají řešit úložiště energie, ale také spotřebitelé, kteří by mohli být motivováni, aby svou spotřebu uzpůsobili situaci na burze. K tomu ale potřebují chytré elektroměry. Do budoucna se předpokládá, že budou častější a pomohou spotřebu dostat do časů, kdy je elektřiny nadbytek a z časů, kdy jí je méně.
Ceny elektřiny na další roky jsou v současnosti poměrně stabilní, tedy alespoň ve srovnání s obdobím energetické krize. Nyní jsou o něco dražší než například před rokem, a to zejména kvůli vyšší ceně emisních povolenek.
