Meteorolog pro Publico: Je jen otázkou času, kdy k nám dorazí 40stupňová vedra

Červencové ochlazení se stalo tématem vášnivých debat. Jak ten teplotní propad vnímáte vy?

Začátkem července panovala tropická vedra, takže měsíc nakonec nebyl tak chladný, jak si mnozí mysleli. Teplotně byl jen velmi mírně pod dlouhodobým průměrem. Srážkově nešlo o nijak mimořádné období – pršelo, ale rozhodně jsme už zažili července s mnohem vyšším úhrnem. 

Problém je naše krátkodobá paměť, v posledních letech je totiž málo měsíců, které jsou v létě výrazně chladnější nebo naopak srážkově bohaté. Často čelíme suchu a lidé si od dlouhodobě normálních podmínek odvykli.

Jak často se v poslední době dostávají měsíční statistiky na normál?

V posledních letech míváme v roce jeden, maximálně dva podnormální, tedy chladné, měsíce. A zbylých deset je nadprůměrně teplých. Je přitom potřeba si uvědomit, že samotný průměr – takzvaný klimatický normál – se posunul. 

Dříve jsme ho počítali z období 1961–1990, které bylo chladnější. Nyní se vychází z let 1991–2020, tedy z třicetileté periody, která je teplejší. A přesto nám stále vychází, že i oproti tomuto novému průměru jsou současné teploty vyšší.

Aktuálně léto vypadá jako plné výkyvů. Vždyť minulý týden na horách ještě mrzlo a teď se teploty šplhají k pětatřicítkám. Je to běžné?

Není to úplná novinka. I v minulosti jsme zažili roky s podobným průběhem, i když dříve byla léta spíše vyrovnanější. V minulém století bývaly teplotní rozdíly mezi jednotlivými dny menší. Zdá se, že vlivem nějakých změn v atmosférické cirkulaci častěji přicházíme o dříve běžné „zonální“ proudění – tedy převládající západní vítr, který přinášel mírné a stabilnější počasí. 

Místo toho se nyní častěji projevuje severojižní proudění. To přináší výrazné teplotní skoky: příliv velmi teplého vzduchu od jihovýchodu může rychle vystřídat studený vzduch od severu, a rozdíl může činit i 20 stupňů. Ne že by se to dříve nestávalo, ale zdá se, že v posledních letech jsou tyto extrémní výkyvy o něco častější a lidé je citlivěji vnímají.

Má na to vliv změna klimatu?

Myslím, že souvislost s globální změnou klimatu tam nějaká je. Určitou spojitost jsme našli i u loňských povodní, kdy výrazně vyšší teplota moří, než je v září obvyklé, přispěla k tomu, co se následně odehrálo. Není však jednoduché říct, že šlo o přímý a jediný důvod – procesy v atmosféře jsou složité. 

Počasí je přirozeně sérií výkyvů, které se střídají prakticky pořád. Stabilní podmínky jsou spíše výjimkou. Běžně se stává, že jeden den je 20 stupňů, druhý 23 nebo 25, a pak třeba jen 18. V dlouhodobých vzorcích ale určité změny vidíme, poslední dobou jsou výrazné například častější vpády teplého vzduchu nad naše území v zimním období.

V souvislosti s teplými vlnami se v poslední době hodně mluví o tepelných kopulích. Jak moc se nás dotýkají?

V angličtině se pro tento jev používá termín heat dome. V současnosti ho pozorujeme například ve Španělsku a ve Francii. Jde o jakousi „kapsu“ velmi teplého vzduchu, jejíž původ bývá často v oblasti Sahary a severní Afriky. 

Nás před jejími přímými dopady dlouhodobě chrání Alpy, ale myslím, že je jen otázkou času, kdy podobné vlny horka s teplotami přes 40 °C dorazí i k nám. Letos už se ve Středomoří objevilo několik takových vln, což je dost neobvyklé. Dá se říci, že téměř každý týden tam padá nějaký významný teplotní rekord.

Zmiňujete Středomoří, letos se mluvilo kromě teplot vzduchu také o velmi teplém moři.

Ano, je to velmi nezvyklé. Teplotní odchylky u moří se obvykle pohybují v řádu desetin stupně, občas vyšších desetin a mimořádně na úrovni kolem 1 až 2 °C, což už je hodně. Letos jsme ale zaznamenali místa, kde byla odchylka 3 až 4 °C, a v jednu chvíli dokonce pět stupňů. To je velmi nezvyklé. 

Takové rozdíly mohou vyvolat změny, které nedokážeme přesně odhadnout – moře je najednou výrazně teplejší, než je běžné, a myslím, že ani meteorologické modely zatím neumějí s takovou situací zcela spolehlivě pracovat.

Tím se dostáváme k extrémním projevům počasí. Jak vypadá letošní rok z pohledu vydaných výstrah?

Loni jsme touto dobou měli zhruba 235 výstrah, zatímco letos je to jen asi polovina. Celkově je letošní rok ve srovnání s loňským zkrátka výrazně klidnější, a to i když porovnáme i zimní období.

Překvapilo vás tedy něčím letošní léto?

Překvapilo mě hlavně výrazné oteplení vody ve Středomoří na začátku léta. Vzhledem k tomu, že se meteorologii věnuji od 90. let, už mě málokterá situace zaskočí, ale tohle bylo výjimečné. 

Druhým překvapením bylo ochlazení na začátku července. Předpokládali jsme, že nás ovlivní vlna veder z Balkánu, ta se ale posunula více na jihovýchod. V důsledku toho se vytvořila tlaková níže, která přinesla vydatné srážky – a to byla věc, kterou jsme úplně nečekali.

Zvláště v období letních dovolených lidé citlivě vnímají, když předpověď počasí tak úplně nevyjde. Jak vlastně mají lidé s předpovědí pracovat?

Každá předpověď má svá omezení. Bodová předpověď umožňuje menší rozptyl, jenže vždycky je potřeba počítat s tím, že v daném místě může být úplně jinak než třeba o 2 kilometry vedle. To se v létě děje velmi často. 

Omezení má ale i plošná celostátní předpověď, tam totiž musíme uvádět daleko větší intervaly například teplot a snažíme se zohlednit rozdíly mezi jednotlivými částmi republiky.

Jak dlouho dopředu mohou lidé počítat s nějakou přijatelnou přesností předpovědi?

Dá se říct, že zhruba deset dní dopředu je maximální horizont, ve kterém lze seriózně předpovědět počasí. V některých situacích ale spolehlivost klesá už po pěti až šesti dnech – záleží na aktuální atmosférické cirkulaci. Pokud se nacházíme v oblasti tlakové výše a vývoj je jasný, lze předpovídat i na delší dobu.

A jak vám předpovědi vychází?

Úspěšnost předpovědí sledujeme stejnou metodikou už od 70. let. Hlavní změnou je, že dnes předpovídáme na více dnů dopředu – dříve to nebylo považováno za seriózní. Na čtvrtý den předpovídáme od začátku 21. století a zhruba posledních deset let vydáváme a hodnotíme předpovědi i na pátý den. 

Skvěle je vidět zlepšení u třídenní předpovědi: v počátcích měla úspěšnost kolem 75 %. Hodnotí se přitom více prvků, například teplota nebo srážky, takže se může stát, že jeden vyjde přesně a jiný ne. Dnes se u třídenní předpovědi pohybujeme mezi 90 až 95 % úspěšnosti. U předpovědi na následující den se v posledních letech úspěšnost setrvale pohybuje kolem 97 %.

Jaká předpověď je nejnáročnější?

Nejtěžší je předpovědět bouřky a srážky. Ty jsou z hlediska množství i procentuálního zasažení území velmi obtížně předpověditelné. U nich bude nepřesnost vždy poměrně velká.

Jak je vlastně těžké předpovídat počasí v našich podmínkách?

Předpovídat počasí v Česku je velmi složité. Naše území je totiž hodně členité, což způsobuje časté inverze a další komplikace v meteorologických modelech. Na rozdíl od zemí s rovnější krajinou, jako je například Ukrajina, musíme u nás počítat s výraznějšími lokálními rozdíly. I v rámci jednoho kraje mohou být teploty odlišné třeba o 10 °C. Naopak ještě náročnější předpovědi mají třeba Švýcaři nebo Rakušané kvůli horskému terénu.

A co dlouhodobé předpovědi? Teď narážím na klimatickou změnu. Bude se u nás počasí měnit?

Zatím všechny klimatické modely ukazují jasný trend oteplování, který by mohl do konce století znamenat nárůst teplot o několik stupňů. Mně to vlastně přijde úplně neuvěřitelné. Na první pohled se může zdát, že zvýšení o dva stupně není dramatické, ale ve skutečnosti by znamenalo, že tu budeme mít stejné teploty jako ve Středomoří. A tam dnes běžně teploty přesahují 40 °C.

Je to vidět i na vašich měřeních?

Dlouhou dobu se zdálo, že se oteplování udrží spíše na mírnějších úrovních. Poslední roky však ukazují, že se spíše přibližujeme ke středním, nebo dokonce pesimistickým scénářům, které počítají s nárůstem až o šest stupňů do konce století oproti začátku průmyslové éry. 

Zatím jsme teprve na začátku, ale za 30 až 60 let může být situace zcela jiná a výrazně horší. I nejnovější data z našich meteorologických stanic ukazují, že oteplování se zrychluje. Zatímco v 90. letech jsme očekávali nárůst kolem 1 až 2 °C za století, současná měření naznačují oteplování přibližně o půl stupně za 10 let, tedy až pět stupňů za století. To je strašně moc.