Hladík pro Publico: Emisní povolenky se 70 procent domácností vůbec nedotknou

Sněmovna byla před prázdninami zákony hodně nabitá. Z agendy ministerstva životního prostředí rezonovala hlavně dvě témata – Křivoklátsko a zálohování PET lahví. Ani jedno z toho se nepodařilo prosadit. Proč?

Je to jednoduché. Pokud jde o Křivoklátsko, tam existuje věcná politická shoda. Jenže bohužel v květnu a červnu došlo k tomu, že se sněmovna sedm nebo osm dnů nedostala k projednávání ve třetím čtení. To znamená, že tento návrh nebude do voleb schválen.

Jaká je tedy budoucnost národního parku?

Uzavřeli jsme dohodu mezi ministerstvem zemědělství, ministerstvem životního prostředí, Lesy České republiky a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Dohodli jsme se, že do doby vyhlášení národního parku se Lesy České republiky budou v oblasti Křivoklátska chovat tak, jako by tam už národní park byl. Po volbách pak předložíme návrh znovu, beze změn, a budeme chtít, aby byl rychle schválen.

I když budete v opozici?

Ano. A pokud budeme v koalici, tak bude do roka návrh schválen. Myslím, že na tom panuje shoda napříč politickým spektrem, alespoň v rámci současné vlády.

Proč je kolem Křivoklátska vlastně tak rozsáhlý politický spor? Na začátku vše působilo poměrně nevinně.

Hnutí ANO a bývalý ministr Richard Brabec původně vznik národního parku podporovali. Jenže mezitím se ANO posunulo směrem k populistické organizaci. Oni jsou dnes proti čemukoliv, co navrhne naše vláda – bez ohledu na to, zda je to dobré pro lidi, nebo ne. 

Jejich populismus dosáhl vrcholu a vidíme to právě na příkladu Křivoklátska. Přes 90 procent Čechů chce, aby tam byl národní park. Češi jsou milovníci přírody a chtějí její ochranu. Ale tady vidíte, že hnutí ANO je to úplně jedno. Musím dodat, že ta novela přinášela i celou řadu změn a posilovala práva obcí. To byl také důležitý prvek.

Jenže možná nejsilněji se na odpor stavěly obce na Křivoklátsku.

Jenže vy to sledujete z Prahy jen prizmatem toho, co někdo řekne nebo napíše. Já jsem tam byl mnohokrát, jednal jsem s lidmi, spolky, starosty i podnikateli – a situace tam není zdaleka taková, jak se prezentuje. Jsou i starostové, kteří vznik národního parku podporují. Jenže o těch nikdo nepíše. Hlasitějšími odpůrci, o kterých média píší, jsou pouze dvě starostky z celkově šestnácti obcí. To je mi líto.

A jak to dopadne s druhou změnou, kterou se nepodařilo prosadit, se zálohováním PET lahví?

Zálohovat se stejně bude, protože evropská legislativa platí. To, že se nám nepodařilo prosadit náš český zákon, je špatná zpráva pro obce, obchodníky i průmysl. Evropské řešení, které přijde, znamená, že Česko začne zálohovat pravděpodobně kolem roku 2028, a to za horších podmínek, než kdybychom měli vlastní národní legislativu. Dnes zálohuje už 18 zemí a očekává se, že postupně budou zálohovat všechny státy EU. Cíl zůstává stejný: u PET lahví se musíme dostat na 80 procent recyklace v roce 2026 a 90 procent v roce 2029.

Pokud těch cílů nedosáhneme, budeme platit pokuty?

Už teď platíme za špatnou recyklaci plastových obalů obecně, z nichž PET lahve tvoří jen část. Ročně za celý segment platíme pokutu zhruba dvě miliardy, přičemž samotné PET lahve představují více než čtvrtinu té částky.

Ještě větší problém máme s kovovými obaly.

Tam je to ještě výraznější. Dnes se u nás sbírá jen asi každá čtvrtá plechovka, tedy 25 procent. Přitom i u nich platí stejné recyklační cíle – 80 procent v roce 2026 a 90 procent v roce 2029. Každý rok uložíme na skládku zhruba 11 tisíc tun hliníku, což je alarmující. 

Tohle je věc, na kterou se v našem programu hodně zaměřujeme. Říkáme, že odpad má být zdrojem, ne něčím, co zahrabeme do země. Chceme posílit princip přenesené odpovědnosti výrobce – nejen u PET lahví a plechovek, ale i u dalších materiálů. 

Vidíme, že tam, kde už tento systém funguje, jsou výsledky skvělé. Například u bílé a černé elektroniky, pneumatik nebo baterií. Když si koupíte novou lednici, starou vám odvezou zdarma, protože jste recyklační poplatek zaplatili už dříve. To samé platí u drobných spotřebičů. Tam recyklace v Česku funguje perfektně a všechny cíle plníme.

Jenže u PET lahví se situace dokonce zhoršuje. Podle dat společnosti Eko-kom se dokonce mezi lety 2023 a 2024 snížil zpětný odběr ze 75 na 72 procent. To nezní tak optimisticky. 

To je pravda. A je potřeba dodat, že tato čísla ukazují jen procento sběru, ne skutečnou recyklaci. Do reálné recyklace se dostane zhruba polovina, protože velká část skončí ve výmětu (jako zbytkový odpad, který je těžko recyklovatelný a využívá se jako palivo, pozn. red.). Dnešní technologie totiž nejsou dostatečně digitalizované a spousta třídění se provádí ručně. Češi jsou velmi dobří ve sběru, ale špatní v samotné recyklaci. 

Proto jsme na ministerstvu životního prostředí už před půl rokem otevřeli dlouhodobý finanční nástroj na technologie pro dotřiďování a zpracování veškerých recyklovatelných materiálů. Nejen plastů, ale i dřeva, papíru, textilu, komunálního i průmyslového odpadu.

Do politické debaty výrazně vstoupil Green Deal kvůli emisním povolenkám pro domácnosti. Jaké dopady podle vás budou mít?

Zaprvé – klimatická změna je fakt. Vidíme to všichni na počasí. Já jsem třeba jako dítě na Vysočině dva měsíce v kuse lyžoval, dnes už to možné není. Změna klimatu má i ekonomické dopady – jen loni nás povodně stály zhruba jedno procento HDP, tedy kolem 70 až 80 miliard korun. To jsou přímé ztráty: nižší výnosy v zemědělství, problémy průmyslu, nedostatek vody. Musíme proto pokračovat v modernizaci a adaptacích. 

Pokud jde o systém EU ETS 2, situace je taková, že změny nemohou mít zásadní dopady na domácnosti s nižšími příjmy – to by bylo naprosto špatně. Proto jsem se tomu posledního tři čtvrtě roku osobně věnoval a dohodl jsem s 19 státy změnu na zafixování emisní povolenky na úrovni 45 eur nominálně k roku 2020, tedy bez přihlédnutí k inflaci. A dál se budeme snažit o odklad.

Řada analytiků nicméně tvrdí, že dopady budou značné.

Musím odmítnout veškeré analytiky a pseudoanalytiky. Vezměte si, že když začala válka na Ukrajině, často ti samí lidé tvrdili, že cena benzinu do tří let vystřelí až na 75 korun za litr. Realita je, že dnes máme nejlevnější benzin ve střední Evropě – asi o tři koruny levnější než u všech sousedů. Každý, kdo jel v létě do zahraničí, to viděl.

To ale ještě neznamená, že se to obejde bez dopadů.

Chci říct jasně: naše vláda nedopustí dramatické dopady na domácnosti. Navíc se zapomíná, že asi 70 procent lidí se ETS 2 vůbec netýká – ti, kteří jsou na centrálním zásobování teplem nebo topí elektřinou nebo dřevem, už buď emisní povolenku 20 let platí, nebo ji nikdy platit nebudou, protože jde o obnovitelné zdroje energie.

Dobře, ale předpokládá se, že postkomunistická Evropa tím bude zasažená víc než Západ. S tím souvisí i klimatický sociální fond, který by měl dopady zmírnit. Jak by s ním mělo Česko naložit?

Je tam alokováno asi 50 miliard korun a prosím, nedělejme z Česka nějaký „východ“. Naopak – když se podíváme na Rakousko nebo Německo, tam topí fosilními palivy výrazně více než u nás. Plyn a lehké topné oleje jsou tam běžným způsobem vytápění. V Česku topí uhlím už jen asi pět procent domácností. Díky centrálnímu zásobování teplem jsme na tom ve skutečnosti lépe než většina západních zemí.

Na druhou stranu i tak má být Česko čistý příjemce ze sociálního fondu. To nepůsobí tak, že bychom měli nějaký náskok.

To je ale výsledek vyjednávání. My jsme vyjednali, že Česko bude čistým příjemcem – tedy že k nám doputuje více peněz, než kolik Češi zaplatí. Samozřejmě je to na úkor velkých zemí, jako je Francie nebo Německo. Tyto prostředky půjdou hlavně na energetické úspory – tedy pokračování v programech jako je zateplování domácností, zejména těch nízkopříjmových.

Určitě se musí pomoci těm lidem, jejichž náklady by nějak skokově narostly. To by se mělo vyřešit především výměnou zastaralých zdrojů vytápění. A další část půjde do dopravy – hlavně do tzv. poptávkové dopravy, která ulehčí zejména odlehlejším regionům. Využití klimatického fondu má tedy tři pilíře: větší důraz na hromadnou poptávkovou dopravu, výměny zdrojů vytápění a energetické úspory.

V minulosti už proběhla výměna kotlů na uhlí za plynové prostřednictvím „kotlíkových dotací“. Kam tedy budou dotace směřovat dál? K nějakým pasivním systémům?

Už dnes podporujeme výměnu starých plynových kotlů za tepelná čerpadla. Z elektřiny se emisní povolenka neplatí, z plynu ano – i když bude menší než z uhlí. Podpora se týká zejména kotlů starých zhruba 12 až 15 let a více, a to těch, které nejsou kondenzační. Přechod na tepelná čerpadla už dnes funguje a chceme v tom pokračovat.

Budoucností českých domácností je kombinace tepelných čerpadel a moderních zplynovacích kotlů na dřevo, zatímco ve městech půjde hlavně o teplárny. Ty do roku 2030 přejdou z uhlí na kombinaci biomasy, odpadu, plynu a tepla z okolí.

A co elektromobily? Přemýšlíte, že by se z klimatického fondu podpořilo i jejich pořizování?

Ne, naše vláda nechce dotovat nákup elektromobilů. Místo na trhu si najdou samy. Úkolem státu je zajistit infrastrukturu – tedy dobíjecí stanice pro elektřinu i vodík. To podporujeme a podporovat budeme.

Vidíme, že dnes je nejoblíbenější elektromobil v Evropě Škoda Elroq. Roste i trh se „second-hand“ elektromobily – před pěti lety prakticky neexistoval, dnes už ano a do budoucna ještě poroste. Baterie navíc nestárnou tak rychle, jak mnozí předpovídali.

Společně s ministerstvem průmyslu a obchodu jste připravili novelu zákona o využívání obnovitelných zdrojů. Ten počítá se vznikem akceleračních zón pro výstavbu solárních a větrných elektráren. Nemáte obavu, že zejména větrníky vyvolají odpor veřejnosti proti „zelené energetice“?

Nemám. Ten zákon je nastaven tak, že kompetence budou mít stát, kraje i obce, a myslím si, že je budou využívat rozumně. U fotovoltaiky se počítá výhradně s brownfieldy – bývalými těžebními či průmyslovými plochami. U větrné energetiky půjde o lokality dál od obydlených oblastí, dobře napojené na infrastrukturu.

Kolik větrných elektráren tedy vznikne?

Nejde o žádná obrovská čísla. Dnes máme z větrné energetiky zhruba 0,3 gigawattů výkonu a do roku 2030 potřebujeme mít zhruba 1,5 gigawattu. Ten chybějící výkon je asi 300 věží na celou republiku. To znamená několik málo větších parků, rozhodně ne „větrník za každou obcí“. 

V našem programu máme dvě důležité věci, a to je změna tarifní struktury po vzoru Rakouska, kde se vyplatí využívat elektřinu blízko místa výroby. Druhá věc je takzvaný nulový tarif – dnes se část dne vyrábí elektřina s nulovou či zápornou cenou, maří se nebo se zbytečně spotřebovává. Chceme, aby ji domácnosti v těchto chvílích měly zdarma a mohly si zapnout spotřebiče, pračky nebo myčky.

Ano, ten nápad jsem viděl na vašich sociálních sítích. Kritici ale říkají, že by to mohlo vést ke zneužívání – například k budování odběrových center, která by systém vysávala. Nemáte z toho obavu?

Je to dokonce přímo součást našeho programu. Ale k vaší otázce, obavy nemám. Není to myšleno tak, že si někdo doma nainstaluje půlmegawattovou baterii, energii uloží a pak ji bude draze prodával zpět do sítě. Cílí to na běžné domácnosti. Máme to technicky promyšlené, konzultované s odborníky a díky změnám zákonů, které jsme přijali, je to proveditelné.

V posledních volbách získali lidovci 23 mandátů a zaznamenali největší nárůst počtu poslanců po hnutí STAN. Obhájíte je?

To pro mě není klíčová otázka. Důležité je, aby ODS, TOP 09, lidovci, STAN a Piráti dali dohromady více než 101 poslanců. To je zásadní pro směřování země a pro stabilitu.

Kolik mandátů bude mít lidovecký klub, dnes neumím přesně definovat – bude to někde mezi výsledkem z roku 2017 a 2021. Ale to pro mě není kruciální otázka. Kruciální je, aby pět zmíněných poslaneckých klubů mělo v součtu většinu.