Čtyři příběhy z praxe: Zachránili či rozjeli poctivé řemeslo, pomohl i covid
Počáteční investice, dluhy a často i nepřejícnost okolí. Přesto u nich zvítězila láska k řemeslu a touha zachránit to, co by jinak zaniklo. Ať už s výučním listem, nebo bez něj, mnozí podnikatelé věří, že poctivá a tradiční práce má svou hodnotu i dnes.
🚩 Proč je to důležité: Malé firmy tvoří 99 procent všech podnikatelských subjektů v Česku. Patří sem podniky s desítkami zaměstnanců, mikropodniky i živnostníci. V soukromém sektoru zajišťují přibližně 60 procent pracovních míst a vytvářejí významnou část přidané hodnoty.
➡️ Jaká je realita: Po desítkách let, kdy ruční výroba ustupovala sériové produkci a levnému dovozu, řemeslo zažívá vytrvalý comeback. Zákazníci si více všímají kvality, původu i udržitelnosti. Přibývá těch, kteří hledají příběh, a také těch, kteří ho chtějí sami tvořit.
🔎 Příklady z praxe:
➡️ Knihařství Jitka Balážová
Měla ráda knížky a pořád něco vyráběla. Vyučila se knihařkou, praxi strávila ve zlínském knihařství a snila o tom, že si jednou otevře vlastní dílnu. Nemyslela si ale, že by ji řemeslo mohlo živit. Jednou o polední pauze při práci na univerzitě zašla do posledního knihařství v regionu a zjistila, že mistr je vážně nemocný a rozprodává vybavení, které sbíral celý život. „Bylo to velmi rychlé rozhodnutí,“ říká Jitka Balážová, která dílnu v Otrokovicích u Zlína postupně převzala. Na začátku měla obavy a musela se zadlužit.
„Tradiční řemesla představují preciznost, zpomalení a příklon ke kvalitě místo kvantity,“ říká Jitka. Přestože zájem o ruční výrobu roste, mnozí si ji nemohou dovolit, a dílen proto s odchodem starých knihařů ubývá. „Stále hledáme balanc mezi tím, kolik potřebujeme vydělat, a co zákazníci zaplatí.“ Vidí ale i opačný trend.
Hlavně mladí lidé chtějí do poctivého řemesla investovat. „Třeba studenti. Diplomku si mohou nechat svázat za pár korun v copycentru, ale raději si připlatí a chtějí vazbu, která bude odpovídat jejich úsilí,“ dodává Jitka. Lidé se podle ní k řemeslům vracejí i proto, že hledají klid a zpomalení oproti zrychlené digitální době.
➡️ Střimelická uzenina
V roce 2013 otevřeli v malé středočeské vesnici rodinnou firmu, která vznikla z dlouholetého snu podnikat a vyrábět poctivé produkty bez zbytečné chemie. „Už od malička mě bavilo zkoušet nové chutě a kombinace koření,“ říká vyučený řezník Jiří Heřman, který začínal v masném průmyslu. Když viděl, kolik „éček“ a konzervantů se používá, rozhodl se vyrábět pouze z přírodního koření. „Všechny kořenící směsi si dodnes mícháme sami,“ dodává spolu se svou ženou Markétou.
Zpočátku se báli, že o výrobky v malé obci nebude zájem, změnil to ale covid. „Lidé si víc uvědomili, že je lepší podporovat lokální podniky než kupovat anonymní zboží v supermarketu. I pohled na cenu se mění,“ myslí si Jiří. Jejich kamenná prodejna v Hradových Střimelicích a pojízdný prodej na pražské náplavce má dnes řadu věrných zákazníků. „Oceňují, že děláme věci tradičně a poctivě,“ říká Jiří. Největší hodnotu tradičního řemesla vidí v píli a trpělivosti.
➡️ Cukrárna U Juráška
Vyučil se cukrářem, ale pracoval v korporátu. Z nespokojenosti ho vytáhl nápad pronajmout si nedalekou končící kantýnu. Jiří Vančat nejprve nabízel zákusky od dodavatelů, ale nebyl spokojený s kvalitou. „Manželka mi řekla: jsi cukrář a pekař, tak peč. A objednala si u mě linecký mřížkový koláč,“ vzpomíná Jiří, který se okamžitě pustil do pečení. „Uvědomil jsem si, jaké mám bohatství a vzor ve své babičce. Ráda pekla a já jako dítě trávil spoustu času s ní v kuchyni, trhal rybíz na koláče,“ dodává.
„Nejtěžší bylo zvládnout všechno najednou – papíry, provoz, plánování, a ještě stát u trouby,“ říká. Kouzlo poctivého cukrářského řemesla podle něj spočívá v jednoduchosti a opravdovosti. „Vezmete kvalitní suroviny, dáte do nich čas, péči a kousek sebe. Žádné zkratky nebo náhražky.“
„V dnešní uspěchané době se lidi rádi zastaví u něčeho, co má duši. Často slyším, že jim moje zákusky připomínají dětství nebo chutě od babičky. To je pro mě obrovské ocenění,“ uzavírá.
➡️ Besky
Zuzana Bílková se dozvěděla, že jedna z posledních beskydských manufaktur na vlněné přikrývky stojí před zavřením. „Měla jsem silný pocit, že je to příležitost zachránit tradiční výrobu. Vlněné deky a polštáře jsme měli doma odmalička, vyrostla jsem v nich,“ vzpomíná.
Začátky nebyly snadné. „V té době moc lidí nevěřilo, že má tahle krásná tradice budoucnost.“ Nyní je ale situace lepší. Zuzana vykupuje ovčí vlnu od místních farmářů, kterou se svým týmem zpracovává na původních strojích do nadýchaného rouna. „Každý složitější výrobek vyžaduje spolupráci napříč generacemi. Každý musí odvést profesionální práci. Aby tradiční řemeslo žilo, musí přežít všechny tyto profese.“
Zájem o poctivou lokální výrobu podle ní v posledních letech výrazně roste. „Levné peřiny se dají koupit všude za pár stovek, ale ty kvalitní málokde. Češi jsou navíc poměrně konzervativní. Často přijedou přímo k nám, nebo si objednají jeden dva kusy na zkoušku. Když vidí, jak jsou naše výrobky pečlivě ušité, zabalené a dotažené do posledního detailu, obyčejně se brzy vracejí a nakupují i pro celou rodinu.“
👀 Co dál sledovat: Velký týden malých firem, který proběhne od 13. do 19. října, má za cíl upozornit na význam malých podniků pro českou ekonomiku a otevřít debatu o překážkách, s nimiž se denně potýkají. Iniciativa nabídne po celé republice akce, workshopy a konference zaměřené přímo na podnikatele a podnikatelky.
Článek vznikl v rámci spolupráce serveru Publico s iniciativou Velký týden malých firem
