Čtyři příběhy z praxe: Nenaplnění či vyhořelí z korporátu. Jaký je poté start podnikání
Život zaměstnance je zklamal. Vyhoření bylo blízko, někdy i přišlo. Podnikání na sebe vypadalo jako osvobozující krok. Už žádné excelové tabulky, hádky se šéfy, ani chaos firemní hierarchie. Jenže přišly jiné trable: každodenní rozhodování, samota a nejistota. Co radí lidé z praxe? Vše dobře promyslet.
🚩 Proč je to důležité: Malé firmy tvoří 99 procent všech podnikatelských subjektů v Česku. Patří sem podniky s desítkami zaměstnanců, mikropodniky i živnostníci. V soukromém sektoru zajišťují přibližně 60 procent pracovních míst a vytvářejí významnou část přidané hodnoty.
➡️ Jaká je realita: Každý rok se v Česku desítky tisíc lidí pouštějí do podnikání. Jen za první polovinu letošního roku přibylo podle údajů České správy sociálního zabezpečení 19 tisíc podnikatelů, kteří se živí samostatně výdělečnou činností – celkem jich tak je rekordních 1,17 milionu.
Někteří do podnikání přecházejí rovnou ze zaměstnání, jiní po vyhoření, ztrátě smyslu nebo proto, že se jim naskytla příležitost, kterou nešlo odmítnout.
🔎 Příklady z praxe:
➡️ AnnKas
Andrea Novotná pracovala v administrativě, ale cítila, že ji to vyčerpává. Manžel včelařil a ona mu do toho často mluvila. „Jednou mi řekl, ať si pořídím vlastní úly. To byl ten zlom – buď zůstanu u papírů, nebo začnu žít to, co mě skutečně baví,“ popisuje Andrea. Touha po smyslu ji dovedla k založení včelí farmy v Českém středohoří. Jasný plán na začátku ale neměla. „Netušila jsem, co z toho vznikne a že budeme dělat spoustu aktivit, apiterapie, kurzy a zážitky.“ Na startu ji brzdily hlavně obavy, jestli podnikáním uživí rodinu. „Včelám rozumím, ale úřady a podnikatelské povinnosti byl úplně jiný svět.“
Podnikání ji prý naučilo nevzdávat se. „Možná bych si dřív troufla říct o pomoc. Dnes už vím, že tým a spolupráce jsou klíčové,“ dodává. Do podnikání by šla znovu, ale zároveň upozorňuje, že to není jednoduchá cesta. „Musíte být připraveni na tvrdou práci i na chvíle, kdy to nejde podle plánu.“
➡️ Frumoš
Rok po studiu se stavební inženýr Radek Lamoš rozhodl pověsit stavařinu na hřebík. A pustil se do podnikání. Nechal si udělat web od kamaráda, půjčil si dodávku od rodičů a začal rozvážet ovoce do kanceláří. Začínal v Brně, ale postupně se jeho ovocné bedýnky objevily i na pracovištích v Praze a jinde. „Chtěl jsem si zkusit dělat věci po svém a převzít zodpovědnost za rozhodnutí i s rizikem, že to nevyjde. Řekl jsem si: teď, nebo nikdy,“ vzpomíná na první kroky.
Postupně se mu začalo dařit, získal investora i mentora. „Podnikání člověku změní pohled na spoustu věcí a hodně ho posune. Každá chyba nebo slabina se ve firmě dřív nebo později ukáže. A je to velká škola,“ říká. Přiznává, že kdyby tehdy tušil, co všechno vedení firmy obnáší, možná by do toho nešel. „Myslím, že je důležité začít, když je člověk ještě mladý a nevidí tolik rizik.“ Svého rozhodnutí ale nelituje. „Každý jsme jiný, takže s doporučeními jsem opatrný. Založit firmu a rozvíjet ji vyžaduje obrovské úsilí, a to nemusí být pro každého. Zkušenost je to ale k nezaplacení, ať už to vyjde, nebo ne.“
➡️ Dřevodílo
Michal Navrátil převzal Dřevodílo v roce 2014, kdy měl závod jediného odběratele a řemeslná tradice v jihomoravském Rousínově upadala. Z oboru IT a e-commerce se rozhodl přejít k nábytkářství a výrobní družstvo, založené v roce 1945, pod jeho vedením získalo nový směr a začalo opět růst. „Někteří mi to rozmlouvali, v té době jsem měl lukrativní zaměstnání,“ řekl Michal.
Ani jeho začátky v podniku nebyly jednoduché. „Nejtěžší bylo přeorientovat podnik na moderní atypickou výrobní firmu. Podařilo se to jen těžkou prací.“ Jeho hlavní motivací byla budoucnost řemesla a jeho potenciál. „Za těch deset let bych udělal spoustu věcí jinak, ale to jsou zkušenosti,“ říká. Nejsilnější poznatek přišel hned na začátku. Dnes by se nesnažil firmu „opravit“ a změnit, ale rovnou ji „zboural“ a postavil novou. „Každému bych doporučil, aby si podobný krok velmi dobře promyslel, konzultoval se zkušenějšími a byl připraven na nejhorší.“
➡️ Textil Forum
Jana Řehořová převzala obchod s látkami od původních majitelů na jaře 2024. Do podnikání se třicátnice z Olomouce doslova vrhla po vyhoření v původní profesi v IT. „Nic jsem nehledala. Šla jsem do jednoho obchodu s látkami a prodavačka mi řekla, že se prodává. Chtěla jsem dělat něco viditelného a užitečného,“ vypráví.
Firma na pražských Vinohradech nabízí kvalitní látky od osvědčených evropských dodavatelů, doplnila i značky, které jsou v Česku nové, a rozšířila sortiment o designové kousky až z Japonska. Součástí je také šicí dílna pro opravy a úpravy oblečení nebo šití na zakázku.
Jana otevřeně mluví o tom, jak ji romantická iluze o podnikání rychle přešla. „Pokud bych dopředu věděla, jak moc náročné to je, tak bych do toho znovu nešla,“ přiznává. Podnikání je podle ní drahá záležitost a člověk na něj musí být připraven nejen finančně, ale i psychicky. Zároveň ale dodává, že je stále příliš brzy na definitivní závěry. „Dělám práci za šestnáct lidí a nemůžu se spolehnout na pravidelný příjem, protože si ještě hledám svou pozici na trhu a klienty.“ Často zvažje, že s podnikáním skončí, ale vždy v sobě najde nějakou novou sílu. Pomáhá jí vědomí, že dělá něco pro sebe, a největší radost jí přinášejí spokojení zákazníci.
👀 Co dál sledovat: Velký týden malých firem, který proběhne od 13. do 19. října, má za cíl upozornit na význam malých podniků pro českou ekonomiku a otevřít debatu o překážkách, s nimiž se denně potýkají. Iniciativa nabídne po celé republice akce, workshopy a konference zaměřené přímo na podnikatele a podnikatelky.
Článek vznikl v rámci spolupráce serveru Publico s iniciativou Velký týden malých firem
