Lipavský pro Publico: V Gaze se porušují lidská práva

Jaké jsou bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, které jsou akceptovatelné pro Českou republiku, respektive Evropu?

To je velmi složitá otázka. Pokud má být domluvená vážně míněná mírová dohoda, která bude mít trvání, musí obsahovat záruky, že ti silní a velcí, tedy evropské velmoci a USA, budou garantovat, že tato dohoda bude dodržována.

Samozřejmě Česko se k takové dohodě může připojit, ale rozhodně nemůže být tím hlavním hráčem. Za účelem těchto garancí běží cvičení na úrovni koalice ochotných, určitá diskuse o tom, jak by to mohlo vypadat. Požadavkem z USA vůči Evropě obecně je: řekněte nám, do jakých bezpečnostních garancí jste připravení jít.

A můžete aspoň nastínit, do jakých garancí je Evropa připravena jít?

Ukrajina dlouhodobě usiluje o členství v NATO. Nyní se hovoří o tom, jestli je možné najít záruky podobné, byť nevystavěné na bázi Severoatlantické aliance. Česko pravidelně říká, že Ukrajina musí mít právo se dále vyzbrojovat a musí být schopná rozhodovat o své budoucnosti, aniž by to Rusko mohlo omezit.

Podle vyjádření Donalda Trumpa to však vypadá, že se Ukrajině dveře do NATO zavřely. Navíc řekl, ať se Ukrajina rozloučí s Krymem. Jsme v situaci, kdy se mír nebo příměří aspoň blíží?

Nemyslím si, že bychom měli dělat velké závěry z jednoho vyjádření. USA se s Evropou intenzivně baví. Jsou to evropské státy, které financují většinu zbrojních dodávek Ukrajině, a tedy máme o to silnější slovo.

Je důležité udržet Spojené státy na naší straně co nejintenzivněji, protože čelíme ruskému imperialismu, který rozhodně nemá zálusk jen na několik oblastí. Chce ovlivňovat dění v celé Evropě.

S Ruskem jsou vztahy nepřátelské, se Spojenými státy náročné a složité, s Čínou nulové. Jaké má Česko vlastně vztahy s velmocemi?

Vztahy s Ruskou federací odpovídají bezpečnostní situaci v Evropě. Se Spojenými státy máme bezpochyby dobré vztahy. Nedávno tady byla řada delegací, máme významné obchodní i politické vztahy, rozvíjíme zbrojní spolupráci. A na úrovni NATO máme extrémně kvalitní vztahy. 

Když se bavíme o velmocích, přidal bych Indii, kde otvíráme generální konzulát v Bombaji, usilujeme o letecké linky. Premiér tam podepsal memorandum o vědeckotechnické spolupráci.

Co se týče Číny, diplomatická komunikace probíhá, ale nejsou tam žádné velké rozvojové věci. 

Nicméně pak jsou tady gesta jako setkání prezidenta Pavla s dalajlámou, která vztahy s Čínou ochlazují.

Za zahraniční politiku je odpovědná vláda a má jasný postoj vůči Číně. My to čínské straně pravidelně tlumočíme a komunikujeme. V otázkách bezpečnosti jsme se museli vymezit poté, co nás Evropská unie a NATO podpořily v té atribuci při průniku do sítě ministerstva zahraničí. Kdyby to udělal libovolný stát, tak budeme postupovat úplně stejně.

Pan prezident byl na osobní návštěvě dalajlámy, takže to nevnímám, že by to zasahovalo do politiky vlády.

Když jste nesouhlasil s mým hodnocením vztahů se Spojenými státy, můžete říct, jak se proměnily od doby Joea Bidena za současné administrativy prezidenta Trumpa?

Naše bilaterální vztahy výměna administrativ vlastně nepoznamenala. Vztahy mezi Českem a USA jsou stavěny nad aktuální politiku. Během cest do Washingtonu jsem se stýkal jak s představiteli demokratů, kteří byli zrovna ve významnějších funkcích, ale i s významnými kongresmany nebo jinými představiteli z tábora republikánů.

Samozřejmě, co se proměnilo, je, že nás může negativně zasáhnout případná další celní válka mezi Spojenými státy a Evropskou unií.

Jsou takové signály?

Teď jsme dosáhli těch 15 %. Věřím, že dopady na českou ekonomiku nebudou zásadní, ale to je hra, kterou hraje Evropská unie. Věřím, že i Spojené státy pochopí, že je v jejich zájmu, aby obchod pro nás byl co nejvolnější.

Když jsme se bavili o velmocích, tak jak na tom jsme s těmi lokálními? S Francií vztahy utrpěly po tendru na dostavbu Dukovan.

Česko se stalo během naší vlády respektovaným evropským hráčem střední váhy. Můžeme se naprosto jednoznačně srovnávat s Nizozemskem nebo Dánskem. Když se podíváme na migraci nebo na otázky podpory průmyslu, Česko je někdy i lídrem jednotlivých sektorových agend. 

Myslím si, že máme velmi kvalitní a korektní vztahy se všemi zeměmi. Ano, je pravdou, že kdyby tendr na jadernou elektrárnu vyhrála Francie, tak s ní budeme mít vztahy asi o něco vřelejší. Na druhou stranu musíme hájit český zájem, a tam čísla hovořila jasně.

Když se vrátíme k Ukrajině, rozhořely se debaty o tom, jestli je mír na spadnutí. Po konci bojů tu ale budou statisíce mužů, kteří si prošli válečným peklem. Někteří z nich mají rodiny v Česku a možná se za nimi budou chtít dostat. Připravujete se na to nějak?

Ano. Máme zde několik set tisíc uprchlíků z Ukrajiny a myslím si, že vláda k tomu od samého začátku přistoupila velmi odpovědně. Nedokážu odhadnout, kolik lidí tu bude chtít zůstat. Existují určité kvalifikované odhady, ale to patří do gesce ministerstva vnitra.

A dojde ke zpřísnění vízové politiky?

Teď tito lidé dostávají dočasnou ochranu. Neříkám, že nejsou žádné incidenty, ale domnívám se, že převažuje pozitivní stránka věci, celá řada uprchlíků se velmi dobře zapojila do chodu naší společnosti. Pokud se objeví nějaké konkrétní problémy, snažíme se je velmi odpovědně řešit.

Vyjádřil jste se ve smyslu, že plán Izraele na obsazení města Gazy může být riskantní. Vláda v této otázce zastává jednu pozici, prezident ale mluví jinak. Jak se teď dívá Česko na to, co se děje v Pásmu Gazy?

Voláme po okamžitém příměří a propuštění všech izraelských rukojmích, které drží teroristé z Hamásu. Důležité je, aby bylo mírové ujednání tak, jak na něm dlouze pracovaly Spojené státy, Katar, Egypt, ale bohužel jednání zkrachovala. Zároveň je tam zcela evidentně neuspokojivá humanitární situace.

Někdy bývají dezinterpretována některá prohlášení, která jsou z našeho pohledu příliš jednostranná a opomíjejí roli Hamásu. V části české veřejnosti to vyvolává dojem, že nám nezáleží na humanitární situaci v Gaze. Ale od začátku roku jsem schválil humanitární pomoc pro Palestince ve výši 26 milionů korun. 

Stojíme za Izraelem, ale záleží nám na humanitární situaci a mluvíme o tom, že má nastat dvoustátní řešení, ale cesta k němu nevede jednostrannými kroky.

Víme, že jde o obrannou reakci Izraele na útok ze 7. října. Ale porušuje teď Izrael lidská práva?

Česká republika v každém svém prohlášení mluví o tom, že voláme po dodržování mezinárodního a mezinárodního humanitárního práva. Vede se tam válka a bezpochyby dochází i k porušování lidských práv. Pokud se budeme bavit třeba o osadách na Západním břehu, ty lze vnímat jako porušování mezinárodního práva. 

Obecně toto lze konstatovat. Ale jako ministr zahraničí se pravidelně nevyjadřuji ke konkrétním případům.

Prezident Macron řekl, že Francie uzná Stát Palestina, čímž inspiroval další země. Tím, že Česko Palestinu vlastně neuznává, nedostává se tím do menšiny? Není ostrov podporovatelů Izraele čím dál menší?

Otázkou je, jaký je teď vlastně význam uznání Státu Palestina, pokud neexistuje fakticky. Není to státní celek, který by vykazoval prvky státnosti. Československá komunistická vláda v roce 1988 vzala na vědomí akt vyhlášení Státu Palestina. Od té doby máme diplomatické vztahy s palestinskou administrativou. 

Ale já si myslím, že tento krok spíš potvrzuje politiku Hamásu a dává zapravdu krokům, které činí při válce. Rozhodně to nesměřuje k tomu, aby vznikla samostatná Palestina. A já bych přál Palestincům samostatný stát.

Bavíme se jen o Hamásu, ale ještě je tu Fatah na Západním břehu Jordánu.

Ale sled těch událostí rozpoutal Hamás teroristickým útokem 7. října, který vedl i k tomu, že část zemí následně uznala Palestinu jako stát. Myslím si, že jsme tím z blízkovýchodního konfliktu odebrali určitou vyjednávací pozici vůči palestinské straně, aby i oni na své straně učinili kroky, které by vedly ke svobodným volbám. 

Dnes uznává Palestinu jako stát zhruba 140 zemí a nemá to zásadní vliv na situaci. Takže si myslím, že je v pořádku, že česká pozice zůstává zdrženlivější.

Server iRozhlas upozornil na prodražení českého pavilonu na Expu v Ósace. Už víte, z jakých peněz se to bude sanovat, a o kolik bude konečná částka vyšší?

V tuhle chvíli vláda schválila navýšení 120 milionů korun, které přesuneme z investičních prostředků na rekonstrukci zastupitelského úřadu v Berlíně, kde se celá akce opožďuje. Zároveň vidíme, že nám původní alokované prostředky na Berlín nebudou stačit, protože byly schváleny ještě před covidem, a poté přišlo významné zdražení stavebních prací. 

Udělali jsme všechno pro to, aby naše prezentace na Expu proběhla co nejhladčeji a bez zásadních problémů. Takže i toto navýšení bylo nezbytnou součástí.

Zahrnuli jste to nějak do jednání s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou o rozpočtu na příští rok?

Ministerstvo financí je o všech těchto krocích informováno a příslušné materiály na vládu šly.

Já jsem se spíš ptal, jestli vám ministr řekl, že vám ty peníze dá v příštím rozpočtu.

Jednání o rozpočtu v tuhle chvíli běží a prostředky na investice jsou součástí dohod.

Podle našich informací vláda schválila větší balík velvyslanců, kteří by měli být vysláni do zahraničí po konci jejího mandátu. Aniž by to projednala s opozicí, která by mohla po volbách vládnout. Stalo se to?

Diplomatický pracovník se na výjezd do zahraničí připravuje až rok, protože odjíždí na čtyři roky. Dost často s sebou berou rodiny, zároveň se musí s tou prací seznámit. To znamená, že nelze velvyslance ani libovolného člověka na ministerstvu zahraničí vyslat na poslední chvíli. 

Rozhodně to není něco, co by mělo být politizováno. Nebudu hovořit o tom, kteří lidé byli na které pozice vysláni.

Můžete říct alespoň číslo, kolik velvyslanců se takto vymění?

Z hlavy vám to neřeknu, ale není to ničím výjimečné. 

Ptám se i proto, že podle našich informací má jít i o exponovanou ambasádu ve Washingtonu. 

Nebudu komentovat detaily, to mi nepřísluší. Zároveň samozřejmě platí, že každá personální nominace na úrovni velvyslance prochází trojúhelníkem: ministerstvo zahraničí, vláda a prezident.